Dnešní datum: 15. 10. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Uvahy >> Má demokracie ještě nějakou šanci?

Uvahy

* Má demokracie ještě nějakou šanci?

Vydáno dne 27. 04. 2005

Až dodnes jsem byl přesvědčeným zastáncem demokracie. Události několika posledních dnů v naší vlasti (také cítite jistou rozpolcenost při užívání tohoto pojmu, protože je v současnosti u nás mnohými vnímán pejorativně a jeho užítím si autor koleduje o vizitku zpátečníka?) mne však donutily se hlouběji než dříve, což samozřejmě nemusí znamenat, že dostastečně důkladně, zamyslet nad svým dosavadním přesvědčením. A hned na začátku nusím říci, že jsem dospěl k názoru, že je-li toto, v čem dnes v České republice žijeme, demokracie, nemohu být již nadále s čistým svědomím jejím vášnivým stoupencem. Ale po pořádku.

Dávným prvotním impulsem vnášejícím semínko pochyb do mého do té doby uceleného demokratického přesvědčení bylo Sarajevo a události s ním spojené. Přeci jenom těch otevřených lží a polopravd bylo i na tak naivního režimu servilního občana jako jsem byl tehdy já (obdivovatel Havla a volič ODA) příliš. Když jsem pak o něco později koupil k osmnáctým narozeninám synovi počítač a následně jej připojil k internetu, narážel jsem zde na různých diskusních fórech a posléze i politicky orientovaných webových stránkách postupně na názory, komentáře a úvahy, které nebyly v souladu s tím, čemu jsem až do té doby věřil. Ba právě naopak, příliš mnoho článků narušovalo onu do té doby pevnou konstrukci mého přesvědčení, že ziji v demokratické a svobodné zemi. Zprvu jsem se rozčiloval nad drzostí a zabedněností jejich autorů, ale časem jsem začal konfrontovat tento novodobý samizdat s články mých oblíbených Komárků, Leschtinů či Nováčků a ke svému zděšení jsem zjistil, že se častěji než bych býval očekával spíše ztotožňuji s názory cejchovaných extremistů jako Šimkaniče, Cibulky, Rozhoně než s viděním svých tehdejších publicistických ikon. Prvním rozetnutím mého názorového kolísání pak byla krize v ČT. Tehdy jsem si poprvé uvědomil, že to, co jsem si do té doby nechtěl připustit, je nejspíše děsivá skutečnost, a to fakt, že téměř veškerý veřejný politický život je do značné míry manipulován pouze úzkou skupinkou se svrženým komunistickým systémem spojených (rodinnými vazbami a ideově) "hybatelů" a že jejich prvořadým nástrojem v tomto konání jsou etablovaná masmédia. S hrůzou jsem pozoroval, že i "demokraticky" zvolené politické strany jsou ve střetu s touto nikým nevolenou, přesto však dominující mocí téměř bez šance. Stále jsem však žil v iluzi, že lze daný stav prostřednictvím demokratických prostředků napravit. Postupem času však mé iluze den co den, týden co týden a měsíc po měsíci opakovaně narážely na hradbu lží, podvodů a zákeřností až jsem nabyl přesvědčení, že současný společenský systém je prohnilý a možnosti demokracie jej od základu změnit jsou takřka nulové. Situace se mi jeví o to horší, že tento zhovadilý systém má plnou podporu v Evropské unii vládnoucích elit, které v drtivé většině nejsou o nic lepší než ty nejhorší politické kreatury našeho veřejného života. Právě proto mezi ně i na naše poměry tak evidentně neschopní a zprofanovaní politici jako V. Špidla nebo I. Pilip dobře zapadají.

Aby mě někdo neobvinil, že píši příliš v obecné rovině a neuvádím konkrétní příklady, tak tedy jeden názorný příklad z našeho "Matrixu" - v Praze se o víkendu sešli na ideové konferenci představitelé komunistických stran celého světa, aby rokovali, kterak zakroutit kapitalistům krky. Přijeli i přední činitelé současných nejzločinnějších režimů na světě (jako třeba soudruzi z KLDR, jejichž "mírové úsilí" nejen dovedlo vlastní zemi na pokraj smrti hladem, ale ohrožuje i existenci života na zeměkouli jako celku). Kdo by čekal razantní zásah státní moci proti tomuto jednání, hluboce by se mýlil. Konfrontujte prosím postup policie v tomto případě s postupem bezpečnostních složek vůči koncertům holých lebek a zkuste si položit otázku: "Kdo je větším nebezpečím pro naši demokracii a svobodu? Těch pár byť i hajlujících pomatenců nebo organizovaní a ekonomickou a mediální mocí disponující komunisté?" Ale co je nejhorší, porovnejte přístup novinářů k těmto dvěma akcím. Tvrdím, že právě zde leží pravá podstata našich (a nejen našich) největších těžkostí. Za téměř apatickéjho přihlížení k pravici se hlásících politiků a bez jejich sebemenších protestů chrlí z velké části bývalými bolševiky ovládané vysoké školy levicové aktivisty v převleku "nezávislých" novinářů, úředníků a jiných veřejných činitelů, kteří následně pracují v týmiž strukturami (často s mezinárodním krytím) ovládaných médiích a institucích. Celé naše názorové spektrum je tímto způsobem uměle posunuto doleva. Největším problémem současné pravice je nemožnost své názory šířeji prezentovat v médiích rozhodujících pro tvorbu společenského vědomí, protože tato jsou beze zbytku ovládána nepřátelským názorovým proudem. A tak zatímco jsou i sám prezident a nejsilnější politická strana čas od času nálepkováni známkou extremismu, "nejserióznější" deník Mladá fronta dnes (jak příhodný název pro obsah) klidně publikuje (třeba 27. 4. 2005) články opravdového k extremismu se hlásícího anarchisty O. Slačálka i s odkazem na jeho v ekonomických obtížích se zmítající časopis. Tomu se říká soudružská pomoc. Kupředu levá!

Na podobné bázi jako média ale fungují i další instituce mající obrovský vliv na naši existenci. Všimněme si třeba odborů, kterým by nepochybně i dnes slušelo adjektivum "rudé". Ostatně, dá se předpoklád, že až nebudou u moci jejich ideoví socialistčtí souputníci, odboroví bossové si opět vzpomenou na tradiční stávky a demonstrace.

Stranou nelze ponechat ani dění v kultuře. Do kin a televizí přichází mnoho zejména zahraničních filmů ze zemí, které nemají vlastní děsivou zkušenost s realitou reálného socialismu, ve kterých jsou mnohdy kladnými hrdiny různí levicoví aktivisté a s pochopením jsou zde často zobrazováni i mladí komunisté. Srp a kladivo nebo portrét vraha Che Guevary zdobí trička nejedné rockové hvězdy (o rudé hvězdě ani nemluvě) a klipy s takto oděnými "stars" se na naši mládež valí prakticky každý den. V západní Evropě mnohdy "Che" a srp a kladivo (hlavně v Itálii a Německu) zdobí i vlajky fotbalových klubů. Porovnejme přitom, jaký povyk spustila média, když hráč římského (!) Lazia Di Canio použil po vstřelení gólu k jeho oslavě vztyčenou pravici (starý římský pozdrav). To bylo hned povyku a naši stupidní novináři jej promptně obvinili z hajlování.

Celá společnost (nejen naše, evropská ještě v daleko větší míře) je prostě prolezlá morem apatie a smířlivosti k projevům komunismu a obávám se, že tento stav nelze změnit použitím "politicky korektních" demokratických metod. Pozůstatky nejen čtyřicetileté bolševické totality, ale i předchozí Masarykovské a benešovské vstřícnosti vůči levicovým ideálům a následné sametovosti nepůjde napravit bez radikálního "pinochetovského" řezu. Samozřejmě tím nemám na mysli žádné popravy ani mučení, ale důslednou čistku ve všech institucích, kde je možné uplatnit státní vliv, zejména však v institucích působících na formování názoru, ve školství, veřejnoprávních médiích a tiskových agenturách, v oblasti kultury, znovu se bude potřeba vrátit k některým trestněprávním kauzám a osvětlit někdejší postupy orgánů činných v trestním řízení. U všech, kdož se jakkoli zpronevěřili zásadám vyváženosti a veřejnoprávnosti, nemluvě o těch, kdož se ve svém konání striktně neřídili platnými zákony by mělo proběhnout řízení prověřující detaily jejich pochybení následované rozhodnutím o jejich dalším setrvání na stávajících místech. Nelze již opakovat staré chyby a řídit se heslem "Nejsme jako oni", po nějakou dobu prostě bude potřeba, aby pravice byla jako oni, to jest ideově silná, rozhodná a důsledná. Teprve po zásadním vyčištění politického kolbiště od všech elementárnímu chápání samotného základu pojmu demokracie cizorodých parazitů může být demokracii poskytnuta nová šance prokázat v praxi svou smysluplnnost a užitečnost tak, aby se tato mohla pokusit o napravení dojmu, jaký si u nás od roku 1989 získala. Zatím bych si dovolil dojem z naší demokracie eufemicky označit jako rozpačitý, vím však, že pro mnohé, kteří byli dříve jejími náramnými příznivci, je demokracie dnes sprosté slovo. Musíme si však položit otázku: "Je někdo schopen dnes takového postupu a bude mít k němu vůbec příležitost?"

Snazší je odpovědět na druhou část otázky. Přes veškerou snahu se totiž levicově-liberálním vládcům našich médií nepodařilo přesvědčit absolutní většinu občanů - potencionálních voličů. Stále ještě existuje značné množství těch, kteří odmítají stávající dominující model a preferují tradiční pravicové hodnoty jako zodpovědnost za sebe a své okolí, svobodu názoru a přesvědčení, čestnost a mravnost. A volby příštího roku poskytnou zřejmě poslední možnost k nápravě stávající neutěšené situace. ODS pravděpodobně může počítat s tím, že získá možnost pokusit se svou aktivní činností ovlivnit zemi.

Větším otazníkem však zůstává, zda je dnešní ODS tou silou, která je schopna postavit se důrazně na odpor levicově-liberální hegemonii a pro začátek alespoň zastavit proces reinkarnace komunismu. Musím přiznat, že se obávám, že ODS takovou stranou není. Jednak se mi jeví příliš vnitřně rozštěpená, jednak v ní velkou roli vždy hrály a patrně nadále i budou hrát různé osobní zájmy, jednak je příliš opatrná a podceňuje hloubku politického marasmu, v němž se nacházíme. Zejména mám však za to, že značné části vlivných funkcionářů ODS současný stav až tak příliš nevadí. Spíše se snaží jej využít ve svůj prospěch, ale po vítězství ve volbách se do žádných složitých personálních rošád nepohrnou. O něco změní technologii moci, ale jít proti médiím a zákonitě i proti mocným v pozadí, kteří nepochybně vládnou i v EU? To bychom chtěli od ODS příliš. Možná současným špičkám ODS neprávem nedůvěřuji, ale všechny signály od nejsilnější opoziční strany svědčí o tom, že Topolánkovsko-Sobotkovský tým zásadovostí zrovna neoplývá a čekat od něj cokoliv více než ekonomické reformy by bylo naivní. Přitom je navýsost jasné, že naše společnost nepotřebuje v prvé řadě změnit ekonomiku (tu sice také), ale především ducha!!!!

Zároveň je logické, že prioritním terčem pro levicové ideové snajpry není ani tak ODS a její leadři, ale ty zatím marginální pravicové subjekty, které si podstatu dnešní situace uvědomují a snaží se na ni poukazovat. Na ně je pak nasazen nejtěžší kalibr - absolutní ignorace jejich existence a zejména názorů. Podařilo-li by se ve volbách vítězné ODS alespoň minimálně zprůhlednit deportaci jednotlivých názorových proudů do mediálního ghetta(jasně zákonem určit jaké názory tam patří a důsledně prosazovat na pravo-levé škále vyvážené dodržování tohoto zákona) byl by to přinejmenším stejný úspěch jako uzákonění rovné daně nebo reforma zdravotního pojištění.

Rozložení sil na naší politické scéně a zkušenosti se "zásadovostí" a dodržováním předvolebních slibů ze strany ODS však neskýtá pro přesvědčeného pravičáka příliš nadějí do budoucna. Musíme si přiznat, že levice zatím zvítězila na všech frontách, přičemž se jí podařilo nastolit v politické aréně takovou situaci, že rozhoduje nejen o barvě dresů, ale může i některé ostřejší pravicové borce před zápasem diskvalifikovat. A připočteme-li k tomu, že si mohla určit i soudce a vytisknout informační brožury ke hře, jsou šance pravice na trvalejší vítězství mizivé. Jediné, co jí zbývá, je usilovat o změnu hracího řádu a rozhodčích tak, aby přinejmenším respektoval rovnost obou soupeřů.

Realita po příštích volbách mimo jiné ukáže to, zda má ODS v názorové oblasti ideál s velkým "I" a zda je kvůli němu ochotna i podstoupit ostrý střet se zákulisní mocí. Při zevrubném listování "Modrou šancí" jsem však na žádný oddíl věnovaný této problematice nenarazil. Znamená to tedy, že si ODS stávajícího rozložení sil v ideové oblasti není vědoma nebo že prostě žádný plán nemá? V obou případech z toho vyplývá neradostné zjištění, že šance na nastolení skutečně demokratických a svobodných poměrů v naší zemi za vlády ODS budou jen o málo vyšší (přeci jenom stále malinko věřím, že ODS poučena pobytem v opozici trošinku uvolní přinejmenším situaci v oblasti kriminalizace verbálních trestných činů posuzovaných podle $ o podpoře a propagaci.....) než jsou dnes. A to je věru málo.


[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Miroslav Červenka | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.