Dnešní datum: 20. 08. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Uvahy >> Marquisova teorie zničené budoucnosti

Uvahy

* Marquisova teorie zničené budoucnosti

Vydáno dne 19. 04. 2002

Tábory stoupenců a odpůrců potratů jsou nesmiřitelně rozděleny a přes pokračující diskuse se nezdá, že by se jejich stanoviska mohla vzájemně byť jen přiblížit. Debata se často stáčí k původu a morálnímu statutu embrya: zatímco stoupenci života (pro-life) tvrdí, že embryo je už od početí člověkem se vším všudy včetně kompletního vybavení genetickým kódem a že zabití jakéhokoli člověka je špatné, zastáncům „možnosti volby“ (pro-choice) připadá taková představa nesmyslná a říkají, že embrya nejsou racionální a společenští tvorové. Podle nich je špatné zabíjet pouze racionální a morálně signifikantní osoby. Stav zůstává nerozhodný a zdálo by se, že i nerozhodnutelný.

Profesor Don Marquis z Kansaské univerzity se však pokusil o novátorský přístup k celé problematice. Podle něj je přístup zastánců života k problematice příliš široký, protože není zcela jasné, zda embryo můžeme skutečně považovat za lidskou bytost. Stoupenci volby však na druhou stranu mají tendenci k hrubému zjednodušování. Pokud by opravdu svá tvrzení mysleli doslova, pak by například nebylo nic špatného na zabíjení kojenců nebo mentálně postižených lidí. Ti přece žádnou zvláštní dávkou racionality také zrovna neoplývají. Argumenty obou skupin nejsou podle Marquise dostačující, neboť se odvolávají pouze na biologická a psychologická kritéria existence osobnosti. Východisko z této situace spočívá v hledání kritéria, které by umožňovalo určit, že každé zabití je špatné.

Dá se obecně tvrdit, že zabití je špatné, neboť zbavuje lidskou bytost veškeré její budoucnosti. Každá budoucnost jedince má přitom svou určitou hodnotu, což znamená, že zbavit této hodnotné budoucnosti jiného člověka je amorální. S něčím takovým by mohli souhlasit i zastánci potratů. Zabití, lépe řečeno vražda, byla v lidské historie považována obecně za nejhorší zločin, neboť poškozovala postiženého v maximální možné míře, více než jakýkoli jiný zločin. Také nevyléčitelně nemocní umírající lidé si stěžují, že je jim nejvíce líto své vlastní budoucnosti. Marquis sám vyzdvihuje některé závěry, jež činí jeho teorii stravitelnější také pro další zájmové skupiny. Část z těchto závěrů se zdá být poměrně absurdní, ale alespoň je jasně vidět, s čím se musí seriozní vědec v dnešní společnosti vypořádat. Marquisova teorie je tedy platná nikoli jen pro lidské bytosti, ale také pro teoreticky možné mimozemské civilizace, lze ji aplikovat v souladu s myšlenkami ochránců zvířat na určité vyšší živočichy (Marquis sám říká, že jde o živočichy „s hodnotnou budoucností“, konkrétně o některé vyšší savce; hranice mezi živočichy s hodnotnou a nehodnotnou budoucností se však zdá být nejasná), sama o sobě nevylučuje euthanazii, neboť smrt může pro některé lidi být méně zlá než vlastní budoucnost. Na druhou stranu ale na rozdíl od pro-choice ideologie jasně říká, že je špatné zabíjet malé děti. Zabití je špatné, protože zbavuje člověka budoucnosti, mohou se však objevit některé okolnosti, důležitější než toto kritérium. Příkladem může být záchrana života matky.

Marquisovo kritérium vítězí tam, kde ostatní kritéria selhávají. Marquis útočí na názor, podle nějž je zabití špatné, neboť nás zbavuje touhy po životě. V tom případě by to znamenalo, že je možné s klidným svědomím zabít člověka, jenž touhu po životě ztratil. Navíc takovéto kritérium nijak nevysvětluje, že dobrodiní života spočívá v hodnotných prožitcích, nikoli v touze po životě. Dalším měřítkem, jež se jeví jako mylné, je tvrzení, že zabití člověka je špatné, protože přerušuje prožitky oběti. Pokud bychom je vzali vážně, mohli bychom zabít člověka, jenž je na tom právě nyní zle, ačkoli se jeho situace může v budoucnu zlepšit.

Marquisovi kritici poukazují na některé rozpory. Předně říkají, že hodnotná budoucnost embrya není dostačující; embryo musí o svou budoucnost jevit zájem, aby na ni získalo nárok, někdo dokonce tvrdí, že musí být schopno vlastní budoucnost naplnit. Jenže to by znamenalo, že stejně tak můžeme zabít dlouhodobě zoufalého člověka, jenž svůj život taktéž nezhodnocuje. Jiní zase tvrdí, že se člověk musí starat o pokračování vlastní existence. Ale ani to není dostačující argument, neboť když je člověk v bezvědomí a není schopen se starat o cokoli, přesto nepozbývá svých práv. Na závěr ještě sám Marquis přichází s jedním možným protiargumentem, jenž by mohl jeho kritérium ovlivnit. Je jím antikoncepce, která, pokud je zabití špatné, protože ničí budoucnost, může být také špatná, neboť vlastně také ničí potencionálně čísi budoucnost. Tato námitka však padá, neboť by bylo svévolí vybrat jedinou oběť z jednoho vajíčka a miliónů spermií.

Marquisova teorie si od svého prvního zveřejnění v roce 1989 získává stále více přívrženců. Věřící mohou svůj odpor k potratům podepřít vlastní vírou; ateistům nezbývá než se rozhlížet po důvodech, jež by podpořily jejich názor. Marquisova nenáboženská protipotratová teorie je přesně tím, co hledali. I proto si získává stále větší vliv, přestože její závěr je drtivý: zabít nenarozené dítě je stejným zločinem jako zabít každého jiného člověka.


[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Národní myšlenka | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.