Dnešní datum: 24. 08. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Uvahy >> Musíme šetřit. Na Džamila?

Uvahy

* Musíme šetřit. Na Džamila?

Vydáno dne 04. 06. 2010

Peníze V Národní myšlence máme tendenci věnovat se hlavně takzvaným nadčasovým otázkám. Vedle mnoha výhod a kladů to přináší zásadní nevýhodu v tom, že některé důležité aktuální otázky probereme spíše osobně a na síťové stránky nebo do tiskovin naše postřehy k nim cestu nenajdou. Jde třeba o nedávné zrušení Dělnické strany nebo případy některých ošklivých násilných a kriminálních činů zhusta medializovaných a některých dalších tutlaných, což byly přitom události pro naši dobu velmi důležité a příznačné.

Zkusím tedy začít narušovat tuhle tradici aktuální záležitostí, kterou jsou výsledky voleb do poslanecké sněmovny v květnu 2010 a předcházející volební kampaň. Filipiku proti levicovým stranám si odpouštím proto, že od nich zodpovědný program nečekám, takže mě jejich program a argumenty neohromují, nikoliv proto, že bych s levicí začal náhle obecně souhlasit. Připouštím přitom, že mě občas (možná vlastně stále častěji) překvapí, že socani a komunisté jsou oproti moderním pokrokářům (kam řadím obecně zelené, liberály z řad „havlistických intelektuálů“, apod.) mnohdy vyhraněni racionálněji a obhajují konzervativní hodnoty více než politici dosud „systémovými“ politology a novináři řazení k pravici. Považuji to však za zásadní chybu pravice, nikoliv svoji a to tvrdím s maximální snahou nebýt nafoukaný. Budu ty moderní pokrokáře nazývat ve zbytku článku „rádobypravicí“ a můžete si je představit třeba jako většinu aktuálních představitelů ODS, SZ, TOP09. Jev je přítomný bohužel i u řady malých stran (např. Konzervativní strana) včetně mnou preferovaných Svobodných, kde však občas pozoruji nadějné záblesky rozumu, či alespoň povědomí, co to znamená skutečná pravice. Podobně nehodnotím stranu Suverenita se sympatickými argumenty šéfky Bobošíkové, jejíž vstřícnost ke spolupráci s komunisty mne nepřestala znervózňovat (ačkoliv v mnoha konkrétních případech pro to začínám mít pochopení) stejně jako nečitelné Věci veřejné a podobné projekty.

Tématem parlamentních voleb pro „rádobypravici“ se jednoznačně stalo snižování státního dluhu. Jsem pro, a stejně mě tohle téma neoslovilo nebo spíš vadí. Proč? Rád bych se od politiků dozvěděl právě „PROČ?“ - tedy proč se máme uskromňovat a šetřit. Pro budoucnost nás a našich dětí, zní logická odpověď spoluovčanů. Ano, v takovém případě bych byl všemi deseti pro. Takovou odpověď však ani „rádobypravicoví“ politici radějí nenabízejí, natož aby jí rozváděli ve svých slibech a programech. V naší politické současnosti to neplatí. Současná pravice nijak nevystupuje proti vládním programům sociální inkluze, koheze, multikulturality, genderové rovnoprávnosti. Přidává se naopak k „boji“ s klimatickou změnou, stovky miliard armádního rozpočtu nepočítají s obranou naší země, ale zájmů světových mocností kdesi v horoucích peklech, předává pravomoci k omezování svobody svých občanů a podnikatelů různým centrálním unijním či světovým vládám a bere za svou spoustu dalších projevů dogmatismu, který se svévolně nazývá pokrokový či liberální, ačkoliv není jedno ani druhé ... To vše navzdory tomu, že většina obyvatel odmítá nasazovat vlastní zdraví a majetek k vytrvalému přesvědčování sociálně vyloučených o své nekončící jednostranné lásce, kohezi si většinou nepředstavujeme jako posílání balíku českých korun na druhý konec Evropy na podporu kultury nicnedělání. Stejně tak se většina Čechů vyloženě vysmívá snahám feministek z vlády nacpat do školáckých mozečků slova jako hostka a paradoxně zároveň jejich odporu k používání –ová u některých ženských příjmení. Průměrný vědecký názor na příčiny, projevy a zákonitosti vývoje klimatu se mění měsíc od měsíce a lidé se tomu posmívají čím dál častěji, přesto je řada vládních výdajů odůvodněna přizpůsobením se klimatické změně nebo jejím omezením, atd.

Snaha „rádobypravice“ v případě jejího sestavení příští vlády nejspíš bude směřovat k tomu, aby studenti platili školné od střední po vysoké školy, budou se rušit některá zdravotnická zařízení, kde se bude ve větší míře doplácet za ošetření a např. budeme povinně (!) odvádět část příjmu do soukromých (!) penzijních fondů, což má prý řešit potíže penzijního systému (mimochodem téma na samostatný článek nebo studii). Rozpočet je na tom špatně, proč ne, odpoví zodpovědný konzervativec a vlastenec. Ano, souhlasím. Pokud však rádobypravice dostojí mému výše zmíněnému popisu, bude vládnout také nějaký budoucí Džamil, což byla vtipná přezdívka ministra vlády pro rovnoprávnost M. Kocába nastupujícího po neoblíbené Džamile Stehlíkové (poznámka pro budoucí generace) s plným převzetím jejích dogmat. Takový ministr za námi ušetřené peníze rozšíří třeba program pozitivní diskriminace na podporu afrických a asijských přistěhovalců, které podle nařízení Evropské komise budeme povinně přijímat do naší země ve stanovených kvótách. Prosadí možná také zřízení vládní komise pro dozor nad pozitivním přijímáním přistěhovalců a menšin většinovou společností a na ministru spravedlnosti vynutí prosazení přísných trestů pro Čechy, kteří projeví s takovým stavem nespokojenost. Spousta iracionálních, strašidelně znějících a nákladných vládních programů (environmentálních, klimatických, sociálně inkluzivních, genderově uvědomělostňujících, klimaticky mitigačních, …) a nejspíš další vojenské mise v zahraničí samozřejmě neumožní snižování státního dluhu, ten bude naopak růst. „Rádobypravice“ se konečně projeví rázně, jak jinak než proti vlastním nespokojeným lidem, a prosadí zřízení četnického sboru s povinnou prezenční službou, který bude součástí euročetnického sboru (který mimochodem již existuje - http://www.eurogendfor.eu/) vzájemné pomoci pro potlačování rostoucích projevů občanské nespokojenosti a (pochopitelně) extrémismu.

Zkrátím to příměrem. Před volbami 2010 kolovala po e-mailech mimojiné hláška, že Paroubkovi voliči jsou hloupější než (autorův) kocour, který svůj ranní příděl granulí nesní hned celý, ale část nechá na zbytek dne. Míněno to bylo ve smyslu podobenství ke snižování státního dluhu a zadlužování, z čehož se stalo téma voleb (Ivan Langer z ODS to nedávno označil za svůj úspěch coby volebního managera). Odpovídal jsem, že pokud bych měl výhled na to, že mi chovatel přivede během dne několik nových dravých spolustrávníků a bude přísně kontrolovat, jestli se s nimi dostatečně radostně dělím o granule a prostor v dosud „mém“ domečku, raději bych snad všechny ty granule taky spolykal hned ráno.

Připadá vám to jako fantazírování? Trochu ano, přiznávám a byl bych šťastný, kdyby vládla skutečná pravice namísto takové rádobypravice a ukázalo se, že takové prognózy jsou skutečně jen fantazírovaním. Ukazatelem pro mne bude rychlost a kompletnost rušení výdajů na Džamilovu agendu a její úředníky.


[Akt. známka: 1,38 / Počet hlasů: 8] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Jiří Hojer | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.