Dnešní datum: 22. 10. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Uvahy >> Národ a řád

* Národ a řád

Vydáno dne 19. 06. 2004

Možná si neuvědomujeme, že žijeme v řádu. Každá společnost má svůj řád. Ten může být více společenský nebo individualistický, ale stále je to řád. To nejsou jen zákony společnosti (někdy ani ony netvoří řád, když je lidé neuznávají), ale celé prostředí a morální zásady. Řád je to, čemu se člověk neuvědoměle podřizuje nucen okolnostmi, ale též na základě výchovy a přesvědčení.

Člověk se rodí pouze s nějakými instinkty, řád v sobě nemá. Dítě může být vychováno jako lidojed, pralesní indián nebo civilizovaný člověk, podle toho, jaký řád má společnost, která jej vychová. Jen omezeně lze dodatečně výchovou zakotvená pravidla měnit a to zase jen v případě, když jsou řády velmi příbuzné. Taktéž přistěhovalec jen omezeně přijímá řád společnosti nového domova. Teprve jeho děti snad přijmou řád domova, do kterého se rodiče přistěhovaly a to ještě musí být silná působení okolí (škola a celá kultura). Jak silný je vliv počátečních výchovných pravidel, můžeme sledovat u lidí, kteří byli vychováni zvířaty. Víme, že takoví lidé se nikdy nestanou lidmi.

Liberálové trpící představou, že člověk je motor, do kterého se nalije palivo a on se rozběhne naznačeným směrem, se domnívají, že člověk ani řád nepotřebuje, že prostě za peníze udělá cokoliv, neuznávají působení řádu, stojí v rozpacích nad tím spoléhat kromě peněz ještě na něco jiné. Podle nich je člověk svobodný, se svobodou se rodí, společnost pro něj nic neznamená a pravidla si určuje v interakci s druhými lidmi, nejspíše nějakým většinovým hlasováním.

Řád můžeme rozdělit na dvě základní skupiny atributů:

Jedním jsou přirozené mechanizmy, kterým se člověk musí podřídit, jinak pocítí ztrátu, obvykle hmotnou. To je např. trh nebo demokratický volební systém nebo též jiné mechanizmy, třeba řízení podniku na základě odměňování podle výkonu apod. Přirozené mechanizmy vychází z člověka, jsou mu dány, člověk se jim ve společnosti musí podřídit, jinak nějak trpí. Tyto společenské mechanizmy závisí na lidské podstatě, většinou prospěchu, a protože se nemění lidská podstata, nemění se ani tyto mechanizmy.

Druhým jsou fixní pravidla lidské společnosti. To jsou zákony, morální tlaky, dohodnutá pravidla. Třeba nepsaná dohoda se sousedem, že si nebudeme vzájemně chodit na pozemek. Tato fixní pravidla ustanovil člověk uvědoměle a jejich porušováním vzniká trestný čin nebo morálně odsouzeníhodný čin. Společnost člověka nějak trestá za nedodržení fixního atributu řádu. Fixní pravidla jsou nadřízena přirozeným mechanizmům, nastavují jim parametry. Např. pravidlo pro tržní mechanizmus, že za zboží se musí zaplatit, že zákazník se nesmí ošidit skrytými vadami výrobku, že konkurence se nelikviduje podpálením skladu atd. Tato pravidla jsou v tradičním řádu zařazena, pro lidi v řádu vychované jsou samozřejmostí, avšak v liberální společnosti, kde tradiční pravidla jsou zpochybněna, již zcela nepůsobí.

Kontinuita společnosti je zajištěna řádem. Řád zajišťuje řízení společnosti na myšlenkách, které jsou zakotveny v minulosti a byly prověřeny vývojem a zároveň zajišťují budoucnost. Řád přechází s celou civilizací ve své kulturní i materiální i fyzické podobě z minulosti do budoucnosti a mění se jen evolucí za přispění lidí tak, aby nebyly jeho fundamenty zničeny.

Pro liberály a socialisty jsou tradice jen folklór a budoucností si nelámou hlavu. Znečištění přírody, vytěžení tropických pralesů a výlov moří, vytěžení nafty a uhlí, taktéž i ztráta natality a vitality lidského rodu ve vyspělých zemích, je nikterak nezajímají a hledají si různé teze o nekonečnosti růstu hmotných prostředků. Znají jen současný prospěch. Liberálové a socialisté se zabývají plevelnými náměty, jako je naprostá rovnost muže a ženy, zrovnoprávnění sexuálních orientací, individualizmus hlásající, že prioritou jednotlivce je jeho prospěch. S hlediska budoucnosti důležité náměty neřeší. Pozitivisticky řeší jen situace v krátkodobém výhledu. Řád byl odzkoušen v lidských společnostech, přičemž společenství, která měla nevhodný řád, obvykle nepřežila, neboť jiná společenství s vhodným řádem zvítězila v boji o život. Tím se vyvinul řád, který zajišťoval lidem jistotu přežití. Řád člověka vede a zároveň chrání. Člověk neví proč, ale podřídí-li se řádu, má jistotu přežití jednotlivce, ale i celého společenstva. Řád nelze rozumově vysvětlit, protože je nad schopnosti lidského mozku. Mnohdy vidíme, že pravidla jsou sice v dané době rozumově nevysvětlitelná, ale zcela správná pro člověka a zajišťují přežití lidstva, protože vznikla v kdysi úspěšném společenstvu. Pokud by náš tradiční řád nebyl životaschopný, asi bychom tu nebyli. V takovém řádu byl schopen národ přežít všechny katastrofy a výběrem nejschopnějších jedinců zlepšoval svoji vitalitu a schopnosti. Opak činí dnešní modernitní řád, který na oplátku k postupné devitalizaci a zániku nabízí materiální prospěch a požitky. Takové společenstvo, které dříve nedodržovalo řád, nebo se jeho řád vyvíjel špatným směrem, obvykle k nižší morálce, nepřežilo. Myslím, že Bůh ani nemusel zničit Sodomu a Gomoru, tato města by vymřela nebo by je zničili nájezdníci, protože nemorální společenství nespolupracuje a nechce se podřídit jisté askezi nutné k práci a starosti o rodinu.

Každý, i náš, národ měl svůj řád. Ten si zachoval po celá dlouhá staletí. Když do původně pohanského prostředí přicházeli křesťanští misionáři, příliš se našim předkům nelíbila nová idea, asi nějak narušovala původní řád. Potom však přišli slovanští věrozvěsti, a ejhle nová idea byla přijata a zařadila se do řádu (alespoň to dokládají stavební památky). Pokud dále něco řádu nevyhovovalo, bylo vždy nějak překonáváno a případně proti tomu byly provedeny potřebné vzpoury. Třeba husitství vzniklo z imanentního vlastenectví a mělo překonat některá nevhodná pravidla vnucovaná zvenčí (prodávání odpustků, rozpor mezi slovy a činy kněží, rozmařilý život mnichů). Tento řád předávaný v rodinách zcela samozřejmě, vedl nakonec k národnímu obrození v situaci, když vznikla, vnějšími pravidly nastavená, svoboda angažovanosti. Bohužel až liberální ideje narušují do hlouby tradiční řád tak, že je otázka další fyzické existence národa.

Jednotlivé národy vzájemně soutěžily svými řády. Zvítězil vždy ten národ, který měl perspektivnější řád. Tam, kde byla větší solidarita, nutná k přežití, tam, kde byla větší morálka nutná k askezi rodinné a pracovní, tam byl i pokrok materiální, jehož výsledky byly využity ne ke zvyšování konzumu, ale k větší natalitě a možná i podpoře bojovníků a lepší výzbroji. Jednotlivé národy vzájemně přebíraly úspěšné prvky, mohlo dojít i k patové mocenské situaci, znamenající mír, ale stále musely být perspektivní prvky přejímány a řád jimi doplňován a měněn. Soutěž vedla k vývoji řádů a vybírání nejvhodnějších pravidel.

Celosvětový tržní řád, který nahrazuje místní řády a ničí tradiční pravidla již způsobuje, že lidstvo nebude mít svoje rozrůzněné řády a zmizí soutěž a napodobování řádů. Pokud zmizí národy, splynou v nekonečném liberálním ráji globalizace, znamená to konec civilizace. Již nebude soutěž řádů, nebudou vznikat nová pravidla. Kde končí soutěž, vzniká nezájem, pasivita, konzumní sobectví, ztrácí se motivace pro cokoliv podnětného. To končí drogami, zločinností, izolovaným individualizmem, závislostí na silném kapitálu nebo úřednictvu a ztrátou svobody. Na Západě to možná lidé neznají, ale naše zkušenosti s komunizmem nám to jasně říkají. Jen soutěž zajistí pokrok a přežití. Jen národy soutěžící a vynalézající své řády mohou být světlou budoucností lidstva. Jen zachování jejich samostatnosti a nechání prostoru pro jejich vnitřní vývoj, zachrání civilizaci. Národní vlastenectví nebo (a) náboženský život jsou jedinými ideami, které mohou vést k askezi rodinné, pracovní a solidaritě s ostatními příslušníky národa pro vývoj společnosti a jejího řádu. Materiální sobectví a světový tržní řád, založený jen na prospěchu, pokud převládne opravdu v celém světě, může být jen hrobařem civilizace, určitě se stane hrobařem toho národa, který mu zcela propadne. Islámská společenství, která si ponechala v rozhodující míře svůj tradiční řád, ačkoliv můžeme ohrnovat nos nad jejich pravidly, jsou úspěšná, jejich příslušníci se množí a protože mají i peníze, které slouží k jejich expanzi, nikoliv ke zvyšování konzumu, jsou dnes jediným úspěšným společenstvem. V tom je i výzva pro nás, abychom chránili svůj tradiční řád a rozvíjeli jej.

Národní hnutí dneška není boj na život a na smrt ve zničujících válkách. Národní hnutí je vývoj řádu, evoluce pravidel řádu, soutěž o materiálně, morálně a esteticky nejlepší řád, zajišťující též reprodukci obyvatelstva a zachování vitality. K tomu musí vést sjednocený boj všech národů za samostatnost, zachování své suverenity a vymezení světového trhu pouze na ekonomické působení bez obsažného vlivu na kulturu a morálku. Světový trh nemusí být nepřítelem, ale je nutno jej doplnit na místních úrovních morálními pravidly, která mu budou nadřízena.

V EU, jako v hospodářském prostoru, vzhledem k naší poloze, je nutné být, ale politické sjednocování v rámci EU může znamenat unifikaci řádu, zabránění soutěži řádů jednotlivých národů a postupnou degradaci celé Evropy. Vývoj řádů, daný soutěží příkladů, ve kterých se projeví schopnosti a píle, se zastaví a nahradí neplodným vyjednáváním, kde již nebude zapotřebí mít žádné schopnosti kromě lišáctví, účelových kontaktů, podbízení se, lobbizmu a mafiánství, jak to dnes v evropských orgánech vidíme. Nenechme si vnutit takovou kulturu!


Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.