Dnešní datum: 20. 08. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Uvahy >> Nevědomost a pokrytectví

Uvahy

* Nevědomost a pokrytectví

Vydáno dne 24. 09. 2011

Ladislav Bátora Pan redaktor Jan Jandourek ve 37. čísle časopisu REFLEX ze dne 15. září 2011 se zabývá osobou pana Ing. Mgr.Bc. Ladislava Bátory PhD. Příště již jen Ladislava Bátory. A na závěr píše:

„Jeden umlkne a další začnou mluvit nejpozději do konce týdne.“ Musím konstatovat, že má pravdu. Čekal jsem až celá kausa skončí, jenže bych se asi načekal. Když při návštěvě pana premiéra ve státě Izrael tam ve směru k Ladislavovi Bátorovi vypukly určité připomínky, položil jsem si jen otázku, mají-li to jeho dnešní obyvatelé zapotřebí v době, kdy se tato země ocitá v silné mezinárodní izolaci dané pádem prozápadního Mubarakova režimu, případně konfliktem s dlouhá léta spřáteleným Tureckem, který daleko přesahuje rámec běžných diplomatických rozporů. Zřejmě i Židé v dnešním rozbouřeném světě začínají ztrácet smysl pro realitu a kriterium hodnot. Podotýkám, že tento článek nemá být jen obhajobou mého dlouholetého přítele, ale zrcadlem naší politické současnosti, míry vzdělanosti představitelů našeho politického života, charakterových vlastností novinářů. V širší míře se dá hovořit o dlouhodobé krizi celé naší civilizace, o jejímž osudu rozhodují ekonomicky nevzdělaní lidé a parazitně myslící představitelé bankovního sektoru. Nebudu se vracet k příčinám, které dlouhodobě postavily Ladislava Bátoru do hledáčku kosmopolitně myslících novinářů. Na některé věci jsem již odpovídal dříve, ale ke skutečnostem a kampani vedené proti jeho osobě od února letošního roku se pokusím odpovědět v některých jednotlivostech. Nyní konkrétně k jednotlivým obviněním.

1. Kandidatura ze Národní stranu ve volbách do Poslanecké sněmovny: O účast na kandidátce jsem požádal Ladislava Bátoru já, který jsem byl jejím vedoucím kandidátem, aniž jsem byl členem Národní strany. Národní strana se hlásila jednoznačně k odkazu Františka Palackého, odmítala zrušení Benešových dekretů, což vyjadřovala i veřejně několika manifestacemi konanými před budovou v Tomášské ulici, kde je sídlo Sudetoněmeckého sdružení pro Českou republiku. Manifestace v Letech, kvůli níž jsme byli neustále osočováni byla vedena na obranu cti našich předků, když se různí kosmopolitně ladění novináři snažili dokázat, že zde byl páchán holocaust na Romech, kteří v té době ještě ani na našem území nebyli (jednalo se o jiné kmeny). Když jsem toto stanovisko tlumočil, bylo na mne panem senátorem Štětinou podáno trestní oznámení pro popírání holocaustu. A to bez ohledu na to, že případ byl již dříve šetřen ÚDV a bylo zjištěno, že se v těchto místech žádná genocida nekonala. Smyslem kampaně vedené těmito sdělovacími prostředky bylo dokázat, že zatím co Němci měli svou Osvětim, pak my své Lety. V čele Národní strany stála paní Mgr. Petra Edelmannová, později PhD., pracovnice na významných místech v bankovním sektoru, po jednu dobu dokonce poradkyně guvernéra Národní banky. Dnes na mateřské dovolené se třemi dětmi. Kolegyně Edelmannová byla v té době dokonce přijata předsedou ODS panem ing. Mirkem Topolánkem. Sama skutečnost, že požadovala, aby ve vztazích k této menšině se jednalo bez pozitivní diskriminace není ojedinělá. Je zajímavé, že dva pozdější protagonisté tohoto názoru, kteří se pokusili tuto situaci místně řešit, se díky psaní kosmopolitních novinářů ocitli náhle předmětem ostré kampaně.Jedním z nich byl pan senátor Jiří Čunek, následně obviněný z úplatkářství, aniž mu bylo cokoliv dokázáno, druhým byla, dnes paní poslankyně Řápková, které se přes noc vyčítá urychlené studium. A důkazy? Dosti problematické. Místo toho se jen povídá, že urychlené řešení umí každý, ale není to řešení. Jako třeba nedávno pan ministr Kalousek. Ale aby vysvětlil jak to chce řešit, na to nemá, stejně jako většina našich novinářských zázraků.

Pokud se týče „onoho stěhování Cikánů do Indie“, tak tento materiál byl napsán až po volbách v roce 2006. V podstatě šlo o studijní práci a mělo se tak dít pod patronací OSN. Osobně jsem k problematice Rómů a Olašských Cikánů napsal své, poměrně rozsáhlejší stanovisko, v rámci jedné knihy, která má vyjít, ale zatím se k podrobnostem nebudu vyjadřovat. Různé slovní pokusy zakázat Národní stranu byly jen ukázkou nevědomosti. Když začal celou problematiku studovat úřednický ministr vnitra pan ing. Pecina, tak ten jen konstatoval, že k rozpuštění Národní strany nejsou žádné důkazy. Dokazuje to jen jedno, že slovo národ je v myslích našich kosmopolitů tím nejnenáviděnějším pojmem. Proto se ho bojí jen vyslovit. A tak máme nepřizpůsobivé a majoritní společnost. Není to tak trochu Orwelův svět?

2. Účast na přednášce Vlastenecké fronty s názvem „Historie, příčiny a vývoj českého protižidovství“. Původně jsem chtěl celou záležitost vyřešit jednou větou. Účastnil jsem se někdy na počátku tohoto století komunistického prvního máje, slaveného 30. dubna, kde jsem si vyposlechl projev JUDr. Filipa, s kterým jsem se dokonce pozdravil a vyměnil pár slov a navíc si tam koupil dva výtisky jedné brožury. Jsem snad proto komunista? Jenže zřejmě by to způsobu myšlení našich novinářských demokratů nestačilo. Dnešní činnost Vlastenecké fronty se většinou projevuje v uzavřených akcích, z čehož převážnou část činí přednášky. Poslední veřejná akce, byla vzpomínka na 1. máj v Chicagu, konaná l. května 2007 na Střeleckém ostrově. Jejím účelem bylo uctít památku Chicagských policistů, kteří se stali oběťmi atentátu ve známých událostech z roku 1886, na jehož základě oslavují naši levicoví spoluobčané tento den. O akci byla uvědoměna i policie v Chicagu, která prostřednictvím Pamětní nadace chicagské policie odpověděla pérem paní Kimberly Le Febvreové, následovně: (Citují výňatek z dopisu.) „Děkuji, že si dnes v Praze na Vašem shromáždění připomínáte některé z našich nejlepších strážníků, je to čest vědět, že si našich strážníků váží i jinde ve světě.“ Toto shromáždění se pokusili rozbít anarchisté, Mladí komunisté i Mladí sociální demokraté. Když jim v tom policie zabránila, skončili někteří na policejní služebně, zbytek si zazpíval dojemně Internacionálu. Na přednáškách Vlastenecké fronty se probírají velmi různorodá themata, s názorově velmi odlišnými přednášejícími. Uvedu několik příkladů, profesor Milan Nekonečný o politické psychologii, po druhé o architektuře, profesor Rajko Doleček o situaci v Kosovu, Ladislav Bátora o genocidě ve Rwandě, docent Jan Galandauer o Františku Ferdinandu d´Este, následně pak o posledním českém králi Karlovi. Po přednášce následuje diskuse, po které se pokračuje po způsobu národního obrození v hospodě u piva.

Pokud někdo má zájem se přednášky mimo obvyklý rámec posluchačů zúčastnit, tak může předem požádat o vstup jak se stalo v případě předsedy jedné politické strany. Nebudu jej jmenovat, neboť nevím, proč bych jej měl u našich novinářských hvězd pasovat na zločince.

Koho tam nechceme mít jsou speciálně novináři, protože víme, že většina z nich bude používat výroky při přednášce vytržené z kontextů a dělat ze všech zločinecké extremisty. Z těchto důvodů je považujeme za společnost poněkud nedůvěryhodnou. Pokud se týče výše uvedené přednášky pana Bc. Petra Kainovského, tak to byl zhuštěný výklad jeho obhájené bakalářské práce, kterou hodlám zveřejnit. Jde mi v podstatě již jen o jeho souhlas. Co si má však myslet člověk o zveřejňování lidí na videu, kteří se zúčastní nějaké akce, aby se z nich stala individua na pokraji společnosti? Zvláště se v tomto směru vyznamenala ČSSD, která nazvala za antisemitskou přednášku, aniž měla nějaké důkazy. A v rámci toho žádala odvolání Ladislava Bátory. Má snad morální právo vůbec tato strana s takovým vedením v naší krásné zemi vládnout?

Ono totiž na té přednášce nic antisemitského nebylo řečeno. Naši novináři rádi nazývají Vlasteneckou frontu neonacistickou. Ve výroční zprávě BIS za rok 1998 je charakterizována mimo jiné jako protiněmecká. Co má protiněmectví společného s neonacismem ví snad jen Bůh. Navíc v roce 1999 se pokusila vláda ČSSD Vlasteneckou frontu rozpustit a to za horlivého konání tehdejšího Zmocněnce pro lidská práva pana ing. Petra Uhla a při blahovolném vyprávění tehdejšího premiéra pana ing Miloše Zemana. Bylo na to zpracováno dokonce vládní usnesení. Případ nakonec skončil fiaskem.

3. Ladislav Bátora pochválil knihu Rudolfa Vrby „Zkáza Slovanů.“ Nejsem zde kompetentní, knihu jsem nečetl. Jenže, vzato obecně – nemohl bych dnes číst Nerudovi Malostranské povídky, nemohl bych recitovat jeho „Barvu červenou a bílou“, po případě „Baladu horskou“ atd.. A to jen proto, že napsal „Pro pláč židovský?“ Ani onen stokrát citovaný Jan Cimbura od J.Š Baara se nenese jen v samém antisemitismu, i když tomu episoda se židovským hospodským napovídá. Ono totiž je nutno povahu našeho českého antisemitismu analyzovat poněkud jinak. Většina Židů se u nás hlásila k Němcům. A s těmi jak známo, jsme měli po celou naši historii problémy. Zde nešlo o problém náboženský - nejsou pokřtěni, po případě rasový, jaký ve své hrůzné podobě vytvořil německý nacismus. Šlo o záležitost národní. A to by již jednou provždy naši židovští spoluobčané měli pochopit. A ne si vytvářet vlastní pohled na historii českého národa, který jejich německým bratrům v třicátých letech poskytoval asyl před faktickou likvidací ze strany nacismu. Onen zmíněný pohled totiž novou vlnu antisemitismu ve společnosti jen eskaluje.

Zbytek této causy je už totiž nechutný. Nevím, proč by civilní státní úředník se nesměl vyjadřovat k politickému dění. Výroky pana ministra Kalouska jen dokazují jak neschopné a bohužel nevzdělané politiky zde máme. Ono panu ministru financí nestačí, že v roce 2008 prohlašoval, že nám žádná krize nehrozí. Ono mu nestačí, že pro rok 2009 připravil státní rozpočet se schodkem 38 miliard Kč, aby pak skončil s deficitem přes 190 miliard. Ještě pak suveréně prohlásil o Bátorovi, že je fašoun s tím, že vlastně neexistuji rasy. To první musí definovat proč, v tom druhém stačí nahlédnout do kterékoliv encyklopedie, na jejímž základě se prokáže, že pan ministr Kalousek ničemu nerozumí.. Když pan ministr zahraničí tyto výroky schválí a přidá osobní urážky, lze se divit, že se mu to vrátí? A ony tři důvody, proč Ladislav Bátora nevyzve pan ministra na souboj? Dovolím si je uvést.

a) souboje jsou zákonem zakázány

b.) Ladislav Bátora je o více než čtrnáct let mladší

c) Ladislav Bátora se sice nehlásí k žádným šlechtickým perogativům, ale nechá-li se na veřejnosti pan ministr říkat kníže, pak on by měl stejné právo si nechat vytvářet kult hraběcí urozenosti. Pochází totiž z hraběcího uherského rodu, který na počátku 17. století náležel v Uhersku mezi nejbohatší. Byl bohatší než sám paladin. A v tomto případě, byť v žertu, se domníval, že nemůže Jeho knížecí Jasnost vyzvat, protože mu urozeností nestačí.

Jestliže pan ministr zahraničí tak rád používá tyto různé výrazy, pak by se mu mohlo stát, že mu někdo připomene jeho otce, byť se jedná o neomalenost. Ten totiž se skutečně zabýval publicisticky problematikou výstavby stavovského státu a psal do Vlajky pod pseudonymem Bojna. Byl zastáncem existence čtyř stavů. A co byl vlastně fašistický stát v praxi? Pokus o založení stavovského státu, samozřejmě za aktivní účasti fašistické strany. Šlo vlastně o jakousi synthesu syndikalismu francouzského socialisty Jiřího Sorela a korporativistické učení křesťanských socialistů. Tyto zásady byly včleněny do tak zvané Charty práce - Carta de Lavoro. Fašismus jako politický systém existoval jedině v Itálii, nikde jinde. Zde se odvolávám na knihu Emila Ludwiga „B. Mussoliny – osmnáct rozhovorů“, vydáno nakladatelstvím L. Mazač v roce 1932. Na otázku autora „Může se fašismus exportovat do Německa?“ odpovídá. „Do žádné země, to je italská rostlina“. I když dále připouští, že by se některá opatření dala použít (str. 114). Sám ani nevěří v trvalost diktatury. „Já ostatně věřím, že nepřijde Duce číslo 2 – a kdyby přišel, Itálie by ho nesnesla (str. 97). Velmi tvrdě se brání z nařčení z antisemitismu a rasismu: „Ovšemže nejsou žádné čisté rasy. I Židi jsou pomíšení. Právě ze šťastného pomíšení vyšla často síla a krása národa. Pokud se týče antisemitismu: „Antisemitismus v Itálii neexistuje. Židovští Italové se vždy osvědčili jako občané a statečně se bili jako vojáci“(str. 61). Zde nutno předeslat, že mu byla také udělena cena sdružením amerických židovských nakladatelů za toleranci v roce 1933. Je pravda, že se tyto věci v roce 1938 změnily. Za to vděčí však již tlakům svého německého spojence. Píši tyto řádky proto, abych dokázal, že všichni ti, kteří považují fašismus za všechno co jím není, tak předvádějí jen svoji politickou a obecnou nevzdělanost. Samozřejmě, fašismus v Itálii má všechny rysy autoritativního a antidemokratického systému. Zkrátka, čím více vystuduje politologů, tím horší novinářská úroveň. A je úplně lhostejno, činí –li tak ze zlé vůle, nebo nevědomosti. Tragedií ovšem je, když začne kázat o fašizující 2. republice i tak vzdělaný theolog jako je profesor Halík. Co na tomto útvaru vzniklém z národního neštěstí a zrady spojenců bylo fašistického nikdo asi nevysvětlí. Lidé, kteří se dostali k moci, se snažili hasit co se dalo, Jejich největším úkolem bylo řešit problematiku několika set tisíc uprchlíků ze zabraných území a zajistit jim důstojný života.

Dalším problémem bylo vyrovnání se Slovenskem a boj proti separatistickým snahám.

Pavel Tigrid pocházející z židovské rodiny hlásící se k Čechům píše ve svém „Kapesním průvodci inteligentní ženy po vlastním osudu“, vydanou nakladatelstvím Odeon v roce 1990, toto:„ Mám na druhou republiku jen matné nepřesné vzpomínky. Bylo mi jednadvacet, byl jsem zapsán na právnické fakultě Karlovy university, ale víc než o studia jsem se staral o avantgardní divadlo v Praze na Zbořenci, které jsem založil, a kde jsme kromě představení pořádali umělecké a debatní večery – po Mnichově na obranu svobodné kultury a neusměrněného umění. Na vojnu mne nevzali, nebrali už nikoho, vojáků a důstojníků byl nadbytek. Takže jsem byl mladý a lehkomyslný, rostoucí ustaranost mých židovských rodičů mi šla spíš na nervy, zdála se mi přehnaná. Vždyť život šel dál, dosud jsem chodil s Jiřím Ortenem, Zdeňkem Urbánkem, Jožkou Ledererem a dalšími adepty literatury a umění za Frantou Halasem do vinárny a za Jiřím Frejkou do Národního, vycházely dál krásné knihy u Borových i u Topičů, četla se Peroutkova Přítomnost a Černého Kritický měsíčník, komunista E. F. Burian nádherně inscenoval Věru Lukášovou, censura se občas objevila, ale jen v politické části tisku a tu my beztak moc nečetli. Život tedy šel dál, holky byly krásné a nosily toho roku ručně dělané kozačky …….“ Myslím, že nemá cenu dále pokračovat – je to na straně 101. O dvě stránky dál pak se vyjadřuje na adresu těch politiku po Mnichově dost positivně. Píši to proto, že se divím jak mohou vzdělaní lidé takového kalibru jako pan profesor Halík psát takové nesmysly o fašizujícím státě, jehož představitelé mají jedinou snahu a to zachránit co se zachránit dá. Nakonec nás potkal osud ve chvíli, kdy vláda energicky zasáhla a naprosto oprávněně sesadila z funkce předsedy slovenské vlády Jozefa Tisa.

Nechci již dále psát o konkrétních záležitostech případu Bátora. Jde v daném případě o něco jiného. Oč vlastně běží? Jedná se o mstu na někom, kdo je považován za antisemitu? To by i v případě, kdyby to byla pravda, mohlo mít za následek obrácený efekt. Ona totiž ta likvidující nenávist až za hrob se nevyplácí. A nalézt v tom případě společného jmenovatele zase není tak těžké. Nebo se jedná o jakousi „zkoušku bojem“ těch, kteří se domnívají, že budují „nový světový řád“? Myslí si, že již obsadili tolik vlivných posic, že si mohou dovolit všechno? Že vlastně již stačí posečkat na odchod presidenta z úřadu a bude na vše zelená? Že pak budou různé nevolené organizace hrající si na nadřazenou elitu jako Helsinský výbor nebo Transparency International rozhodovat o veškerém dění ve společnosti?

V Praze, dne 22. září 2011


[Akt. známka: 1,44 / Počet hlasů: 18] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Mgr. Jan Skácel | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.