Dnešní datum: 21. 08. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Uvahy >> Nic než národ, nic než vývoz a další jednoznačné pravdy

Uvahy

* Nic než národ, nic než vývoz a další jednoznačné pravdy

Vydáno dne 29. 09. 2008

statniznak Heslo „Nic než národ“, pok kterým mimojiné vychází už přes deset let obnovená Národní myšlenka a je často používáno různými skupinami národovců bývá zároveň použito jako velmi jednoduchý argument k prokázání škodlivosti, nízké inteligence či rovnou nebezpečnosti svých nositelů. Skutečný význam onoho hesla musíte začít vysvětlovat doslova od Palackého, který kdysi prohlásil „Nic než národ má právo na existenci“. Stejně jako poměrně individualistický a konzervativní kolektiv Národní myšlenky tím docela jistě nemínil, že veškeré ostatní existence mají být zardoušeny, zničeny, ušlapány nebo alespoň ušlápnuty. Původním smyslem hesla je spíše obhajoba samotného práva národa na existenci, které bylo popíráno částí mocných sil (alespoň u toho českého národa) v době Palackého stejně jako v době naší.

Je však lepší si rovnou přiznat, že to naše heslo skutečně zní tak nějak příliš jednoznačně, příliš imperativně, tvrdě a úderně, což je sice patrně podstatou dobrých hesel, avšak je víc než nešikovné za každým skandovaným „Nic než národ“ nějak krátce vysvětlovat, jak je to vlastně myšleno. Je to zkrátka heslo velmi silné trpící určitými slabinami, což je u jednoznačné pravdy, kterou by měla základní hesla sdělovat, nepohodlné.

Jak jsou na tom však jiné jednoznačné pravdy, která naší dobu na rozdíl od „trojenkového hesla“ ovládají? Dovolím si odskočit do tak vzdálené problematiky, jakou je hospodářská politika. Naprostá většina článků a vyjádření ekonomických expertů k měnové i hospodářské politice (Přijmout euro? Kdy? Jaké by měla ČNB stanovit sazby? ...) se nese jednoznačně v duchu hesla „Nic než vývoz!“ I neekonomové schopni logické úvahy přitom jistě chápou, že odpovědná vláda se musí snažit spíše co nejlépe zhodnotit práci svých občanů a podniků tak, aby nebyli pro zahraničí jen levnou a třeba kvalitní pracovní silou, ale také silnými a spokojenými obchodními partnery a spotřebiteli. Většina příspěvků politiků i novinářů snažících se působit seriozně, však prostě odmítá brát ve svých úvahách cokoliv jiného než zájem vyvážejících podniků (vyniká v tom například redaktorka Hospodářských novin Lenka Zlámalová...). V logice hesla nic než vývoz bychom se asi měli radostně udřít k smrti za co nejnižší mzdy zhruba kolem šedesátky (a namísto pracovníků služeb pro neproduktivní důchodce by vznikla řada dalších zájemců o práci u vývozních firem). Není tu prostor pro delší ekonomicko-teoretický rozpor, avšak tento příměr je zcela odpovídající.

Odskočím-li k politice zahraniční, většinu názorů ovládají další jednoznačné pravdy. Mírnou většinu představují pravdy shrnutelné pod hesla „Nic než Brusel“, případně „Nic než USA“. V menšině se nacházejí pravdy pod titulkem „Nic než Rusko“. Jedni vyčítají Rusku, že válku s Gruzínci obhajují ochranou osetinských separatistů před bombardováním a přitom sami bombardovali separatisty čečenské. Přitom zaslepeně nepřiznají, že stejným rozporem trpí tzv. Spojenci, když bombardovali srbské civilisty ve prospěch albánských separatistů a pak se snaží kázat morálku Rusům po vojenském zásahu ve zdivočelé Gruzii. Hlasy hodnotící situaci alespoň trochu objektivně jsou v naprosté menšině. Čestnější zastánci těchto jednoznačných pravd jsou občas alespoň přinucení přiznat selektivnost svého hodnocení jednotlivých států a situací. Nemá se s tím však nic dělat, je to vysoká politika našich mocných spojenců, nad kterou nemáme právo přemýšlet, protože jí nemůžeme porozumět.

Existuje obrovské množství jednoznačných pravd, které jsou prosazovány svými zastánci zcela bezohledně, a proto škodí, jejich jménem jsou páchány zločiny, vedeny války, zabíjeni a uvězňováni lidé, nemluvě o lhaní a ovlivňování veřejnosti. Pod heslem „Nic než humanismus“ vedli experti jako Javier Solana a exprezident ČR Havel leteckou válku se srbskými civilisty. Pod heslem „Nic než ochrana přírody“ vidí mnozí extrémisté místo lidstva na stromech nebo v lepším případě v jeskyních a v řádově menších počtech. Pod heslem „Nic než šťastná zviřátka“ jsou někteří experti připraveni nařídit lidstvu vegetariánství, jiní provádějí teroristické útoky, kradou zvířata a pouští je do přírody a tím jim způsobují stres a narušují stávají přírodní ekosystémy. „Nic než sociální rovnost a spravedlnost“ nemá snad smysl komentovat. Jsou i liberálové, kteří by pod heslem „Nic než volnost“ byli ochotni omezovat lidské svobody. Řada podobných hesel a jednoznačných pravd s potenciálem velmi krutě ubližovat a zásadně škodit je velmi dlouhá. Nebezpečí se zkrátka zdaleka neskrývá jen ve volbě vše poměřovat (také) národními zájmy, vyjádřenými heslem Nic než národ.

Ze všech možných je však toto heslo nadále jediné onálepkováno hlavními médii jakou nosič nebezpečného a zhoubného náboje. Jsem si přitom docela jist, že mezi obhájci národních zájmů je stejné množství těch rozumných, kteří zcela samozřejmě skutečnost poměřují i dalšími pravdami včetně úcty k lidskosti, ochrany přírody, zviřátek, atd. jako u zastánců těch pravd ostatních. Podobný je docela určitě i podíl těch nerozumných zastánců, což ovšem nikterak nezdůvodňuje současné tažení proti národovectví obecně. Je zřejmé, že takový stav je dokonce nebezpečný a hrozí rozvraty alespoň v příčinách podobnými například Francouzské či Ruské bolševické revoluci. V rámci politické korektnosti to však někdo jistě přizná, až důsledkem této situace vypukne nějaký větší průšvih (a možná bude pozdě).

Výjimečnost hesla Nic než národ je spíše v upřímnosti a nezakrytosti, s jakou je používáno. Komunisté představovali v 80. letech minulého století boj za svou pravdu jako boj za celosvětový mír (na budovách pod rudými hvězdami stály obří nápisy Socialismus = mír a Vláda a strana vysvětlovala, že budeme bojovat za mír). Ochranáři zvířat, přírody i volného trhu se také zašťiťují obecnými dobry (dobro zvířat, záchrana lidstva a jeho životního prostředí, dlouhodobý hospodářský růst, …) namísto halasení „Nic než XXX“, ačkoliv důsledek je stejný. Je to docela jistě méně upřímné ovšem v moderní době určitě úspěšnější strategie oproti přímočarému a otevřenému přístupu národovců. Mají se tedy skuteční konzervativci ctící národní zájmy přiučit a volit jiná hesla, jiné přístupy přebalující skutečné názory do mediálně líbivých závojů, plen nebo převleků? Snad jen zčásti. Zřeknutím se tradičních hesel a pojmů by došlo k odmítnutí vlastní pravdy. Konzervativní a tedy i národovecká pravda je totiž s původností a pravdivostí svázána velmi pevně. Pojem nacionalismus už byl téměř zatracen, další na řadě jsou nejspíš národní zájmy, existence národů jako taková. Co bude na řadě dalšího? Třeba rodiny, které pravověrní marxisté chtěli zrušit vždy? Co by chtěli hájit konzervativci a národovci, kteří by se zřekli tradičních hesel a pojmů? Odpověď získáme, podívám-li se co konzervativního zbylo v programu a činnosti údajně konzervativně-liberální Občanské demokratické strany. Nic. Snaha získat několik procent či promile voličských hlasů navíc v zjednodušeném světě reprezentovaném primitivními masmédii převládla nad vlastním programem. Ač církevní laik a věroučný pochybovač, troufnu si tvrdit, že náznaky podobného vyprázdnění snad v zájmu oslovení větší části veřejnosti lze pozorovat také u římsko-katolické círve, alespoň v jejím současném českém provedení (a vedení). Kde jinde hledat obranu konzervativních hodnot a pojmů, když od nich upouští proklamativně konzervativní strana i církev?

Pozice konzervativců je takto složitá. Sám pro sebe proto docházím k názoru, že používaný slovník a hesla by se měla snad jen rozšiřovat, nikoliv osekávat v zájmu politické korektnosti a mediální přijatelnosti. A hlavně si ordinuji trpělivost při vysvětlování výše popsaných pravd o potenciální nebezpečnosti a zhoubnosti extrémního uplatňování mnohem širšího spektra hesel a dogmat, než jen jednoho NNN. Obávám se, že mi v tom budoucnost dá za pravdu.

psáno v září 2008


[Akt. známka: 2,00 / Počet hlasů: 4] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Jiří Hojer | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.