Dnešní datum: 22. 09. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Uvahy >> O pádu modrozelených a svobodné pravici

Uvahy

* O pádu modrozelených a svobodné pravici

Vydáno dne 02. 04. 2009

Kyvadlo Pád Topolánkovy vlády je více než týden hlavním tématem českých médií. Komentátoři rozebírají jeho jednotlivá dějství, citují výroky hlavních aktérů a s lokajskou vyplašeností se hrozí ostudy, kterou prý vzniklá situace způsobí českému předsednictví v EU. Bohužel přitom věnují jen minimum pozornosti příčinám neslavného konce modrozelené koalice a jeho skutečným mezinárodním konotacím. Podívejme se tedy na tuto věc blíže a zamysleme se nad tím, kde je třeba hledat proti podobným chorobám lék.

Především je nutno si připomenout, že osud Topolánkova kabinetu byl předurčen již podivnými okolnostmi jeho vzniku. Už v průběhu kampaně před parlamentními volbami v roce 2006 deklaroval Mirek Topolánek, jako šéf tehdy favorizované ODS, svoji ochotu ke koaliční spolupráci s Bursíkovou Stranou zelených, ačkoli tato strana byla evidentní mediální bublinou a trojským koněm tábora „pravdy a lásky“. Po nerozhodném volebním výsledku pak Topolánek ani na chvíli neuvažoval o možnosti zmobilizovat pravicové voliče a „risknout“ nové předčasné volby, které jediné tehdy mohly vést k vytvoření silné vlády, ale „upekl“ se Zelenými a Lidovci ideově nekonzistentní koalici se slabým mandátem, která ke každému vážnějšímu kroku potřebovala podporu „přeběhlíků“. (Díky pozoruhodné „loajalitě“ Zelených dokonce i při volbě prezidenta republiky). Že přitom nenaslouchal varovným výzvám pravicových aktivistů, včetně tehdejšího vedení PaS, lze pochopit, měně pochopitelné už je, že ignoroval vůli značné části členské základny ODS a za vznik krátkodeché koalice zaplatil mimořádně vysokou cenou, totiž ochotou nesplnit téměř nic z volebního programu ODS, respektive prosazovat kroky, jež jsou jeho opakem (např. ratifikaci tzv. Lisabonské smlouvy)!

Jak dnes vyplouvá na povrch, nebyl popsaný vývoj jen dílem nějaké nešťastné náhody, nebo zaslepenosti pana Topolánka, ale od počátku řízenou hrou lobbystů napojených na „proevpropské“ kruhy u nás i v cizině. Podobným způsobem bývají ostatně rozeštvávány a neutralizovány pravicové strany všude v Evropě (připomeňme např. podivný rozkol a pád konzervativní vlády premiéra Kaczynského v Polsku).

Proti takovému kormidlování pravicové politiky se ovšem právě nyní zvedají na různých místech odvážné hlasy, jejichž bojovým heslem je svoboda. Díváme-li se totiž zblízka na ideovou výbavu oněch sil, které stojí za vznikem modrozelené koalice, pak zjišťujeme, že málokterý politický termín je jim tak cizí, jako právě svoboda. Velmi rády by kontrolovaly téměř veškerý život občanů, od toho čím topit po výchovu dětí, a více či méně skrytě tak směřují k totalitnímu pojetí moci. Proto se jejich kritici dnes takřka instinktivně a zcela nezávisle na sobě dovolávají právě svobody. Není dílem nějaké pravicové konspirace, ale ani dílem úplné náhody, že se svoboda stává ústředním tématem soudobé ekonomické a politické opozice v USA, že se v Itálii kolem premiéra Berlusconiho právě v těchto dnech zformovala strana „Lid svobody“ a v ČR vznikla před časem nová „Strana svobodných občanů“. Jakkoli se jedná o pravicová uskupení odlišné provenience i zaměření, pojem svobody chápou jako klíčový. Nejde přitom o slovíčka, čtenář si jistě povšiml, že někdejší sarajevskou „Unii svobody“ mezi zastánce této zdravé pravice nepočítám, jde o podstatu věci. O obhajobu tradičních občanských práv a svobod. Je totiž „cítit ve vzduchu“, že zápas o ně je hlavním zápasem současnosti a stojí mj. i v pozadí pádu Topolánkovy vlády. Paroubovsko-komunistická parlamentní levice se stala pouhým katem končící vlády, tím kdo ji odsoudil k potupné smrti byl ovšem někdo jiný, nepřátelé svobody uvnitř této koalice samé.

Svoboda je nutným předpokladem práva, spravedlnosti a prosperity. Mysleme na to ve své další činnosti i v čase blížících se voleb do Evropského parlamentu. Končící kabinet Mirka Topolánka svobodný nebyl. Naopak, jeho předseda od počátku rezignoval na vlastní svobodné rozhodování a vyměnil ho za pomyslnou mísu vládní čočovice (jistěže ekologicky nezávadné). Dopadl podle toho. Neboť i v politice platí staré české přísloví:“Dělej čertu dobře, peklem se ti odmění!“


[Akt. známka: 5,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Jan Broj | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.