Dnešní datum: 18. 08. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Uvahy >> Obama podal Peršanům ruku. Co s tím?

Uvahy

* Obama podal Peršanům ruku. Co s tím?

Vydáno dne 25. 03. 2009

Obama Větší diplomatické pozdvižení Barack Obama způsobit nemohl. Nabízí Íránu přátelskou ruku, obnovení vzájemných diplomatických jednání, včetně vrcholných schůzek. Hlásné neokonzervativní trouby již spustily poplašný ryk, jejich mediální následovníci (nejen v USA) publikují suverénní komentáře a hovoří o údajném potvrzení předpokladu. Vlády se chopil slabý prezident, který nebude ochoten hájit demokracii preventivním zatýkáním a leteckými údery a svobodomyslné čekají horká léta. Nic ale není pravdě vzdálenější, než představa, že s Obamou přišel do úřadu člověk, který bude revidovat dosavadní americkou zahraniční politiku nějakým zásadním posunem od intervencionismu k izolacionismu. Stále však platí, že je na obecné soudy o Obamově kurzu do jeho očekávaného projevu v dubnu, kdy NATO oslaví 60. let od svého vzniku, brzy.

Teodor Marjanovič je ve svém sloupku v Mladé frontě Dnes vzteky bez sebe a prorokuje Obamovi, že se spálí. Možná se jeho proroctví naplní, kdoví. V každém případě svým překvapivým krokem Obama udělal ve vztahu k Íránu patrně nejrozumnější věc, kterou mohl.

Írán je jedinou mocensky a vojensky významnější zemí energeticky bohatého a přitažlivého Předního východu, která se nepodřídila požadavkům Washinghtonu. Vzájemné vztahy se Spojenými státy jsou na druhé nejhorší možné úrovni. Přitom ale otevřít konflikt s Íránem je to poslední, co by Amerika dnes potřebovala. S Íránem je zkrátka nutno jednat. Prozíravější jedinci, kteří automaticky neskáčou na lep mediálním strašákům o vymazání Izraele z mapy světa (což je nadto formule, kterou Ahmadínežád nikdy nepronesl), vědí proč.

Lidé, kteří by každé ohnisko nedemokracie a nepřátelství k Izraeli srovnali se zemí náletem několika desítek plně naložených bombardérů B1, často nedoceňují faktor psychologie daného regionu. Omezit se na otřepané Huntingtonovské paradigma krvavých hranic islámu totiž může být na škodu. V případě Íránu to platí dvojnásob.

Dávno před zahájením americké invaze do Iráku bedlivý pozorovatel mezinárodní situace nemohl nezaregistrovat, jak íránský režim ajatolláhů ztrácí půdu pod nohama. Navíc íránské obyvatelstvo nezřídka se západními státy sympatizuje. Zejména mládež. V Íránu je samozřejmě nástup liberální demokracie (který se nedaří ani v Iráku) vyloučen, nicméně zkostnatělý teokratický režim zájem Íránců o západní kulturu a tendence k jeho liberalizaci jednoznačně podporuje. O to více ovšem tento pozitivní trend doslova vykořeňuje frenetické antiíránství, neustálé extrémním sionismem posilované provokace, výhružky, odsudky a úmyslné ústrky, vytrvale podporované Spojenými státy. Peršané a Arabové spolu vzájemně pohrdají, pokud by se za čas dospělo k nějaké americko-evropsko-íránské dohodě, znamenalo by to zásadní přelom v boji proti mezinárodnímu terorismu. Nutno dodat, že opačný krok (tedy konfrontační politika) protizápadní nálady silně posiluje.

Již poslední volba Ahmadínežáda vynesla toho spíše provokatéra a špatného baviče, než nového Hitlera, do křesla íránského prezidenta na truc poté, co George Bush suverénně zařadil Írán na pověstnou „osu zla“. Je to logické. Íránci jsou národ hrdý a tvrdohlavý. Za takové situace nelze než čekat, že se budou snažit svou bezpečnost vůči nepřátelskému okolí zajistit stůj co stůj. Byla by atomová bomba v rukou íránského režimu nebezpečím? Jistě ano. Ale na druhou stranu, lze se Íránu divit? Nikoli. Z čistě vojensko-strategického hlediska je snaha rozběhnout vlastní jaderný program (ať Íránci skutečně chtějí vlastní hlavici nebo jen dát okolí najevo, že se nebojí) reakcí na ohrožení vlastní země nepřátelskými státy. Ve chvíli, kdy je Írán obklopen Izraelem, který vyhrožuje útokem v případě realizace jaderného programu, Afghánistánem s přítomností amerických jednotek a Irákem, působí celá dosavadní americká politika vůči Íránu totálně kontraproduktivně – pouze Íránce utvrzuje v jejich pravdě, v nutnosti jadernou bombu skutečně získat a v neposlední řadě posiluje vládnoucí režim.

Kdyby před šesti lety nedošlo k americké invazi do Iráku, lze se domnívat, že v současné chvíli už mohl být režim íránských ajatolláhů dávno minulostí. Američané však svou naprosto hloupou akcí, která odstranila sekulárního diktátora a umožnila vzplanutí sektářského násilí, dali Teheránu do rukou podstatný sebelegitimizující argument. Podle průzkumů provedených organizací Terror Free Tommorow navíc hrozba cizí agrese sjednocuje jinak znepřátelené perské a arabské obyvatelstvo. Podle výzkumů tak drtivé procento obyvatel arabských zemí považuje za přijatelnější jaderně vyzbrojený Írán, než další americkou intervenci. Případný útok na Írán, ať jej provede kdokoli (a v úvahu přicházejí pouze dva státy) nevyústí v nic jiného, než sjednocení celého islámského světa.

Navzdory řinčení zbraněmi se zdá, že možnost amerického útoku na Írán se nenávratně vzdaluje. Co však není v zásadě vůbec odhadnutelné je to, jak se zachová Izrael. Pokud Obama svou podanou ruku Íráncům myslí vážně, bude stát brzy před otázkou, jak si v této otázce zajistit jistotu, že pracně vybudovanou šanci k novým jednáním nezboří jediná neočekávaná izraelská operace. Útok na Írán by mohl znamenat v nejhorších možných scénářích i podnět k třetí světové válce. To je za současné situace nepředstavitelné.


[Akt. známka: 3,00 / Počet hlasů: 2] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Ondřej Šlechta | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.