Dnešní datum: 20. 08. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Uvahy >> Přišli jsme již zcela o iluze? Nejen básníci o ně přicházejí…

Uvahy

* Přišli jsme již zcela o iluze? Nejen básníci o ně přicházejí…

Vydáno dne 27. 04. 2008

statniznak ,,Bez snů a ideálů nelze být člověkem.“

,,Neodpoutávej se nikdy od svých iluzí. Když zmizí, budeš dál existovat, ale přestaneš žít.“


Před pár dny jsem se náhodou setkala s člověkem, jehož pohled na dnešní stav věcí ve mně vyvolal dosti smíšené pocity a rozmluva s nímž mi poskytla nejen látku k tomuto článku.

Starý hřbitov, relativní oáza klidu v jinak rušném centru města. Dnes se zde již nepohřbívá, je to pietní místo, jež přiměje k přemýšlení, možná i proto, že jsou zde pochovány mnohé známé osobnosti českých dějin. Člověk tak stojí nad jejich hroby a uvědomuje si odpovědnost vůči minulosti národa, jakožto i národu samému, a povinnost pokračovat v díle započatém těmito lidmi, kteří žili pro ideu hrdé země, pro budoucí český lid.

A právě na tomto místě jsem hovořila s dotyčným pánem ve středních letech, který zde přemítal o svém životě. Ve svých osmnácti letech emigroval do Dánska, poté co ho komunisté ,,doporučili“ pro dělnické vzdělání, na něž dle posudku měl lepší předpoklady než pro studium vysoké školy. Po převratu se vrátil jako mnoho jiných s nadějí, že země nabere správný směr, ale ,,Celá revoluce byla akorát tyjátr pro lidi a ti tak rychle zapomínaj‘!“. A teď tam stál a litoval, že se v devadesátém roce nesbalil a neodjel opět do zahraničí, vyvaroval by se tak pocitu prázdnoty a vědomí života, jenž mu proklouzává mezi prsty.

Můžete si myslet, co chcete, nechci zde nijak moralizovat, taková situace zde panuje a nejedná se o ojedinělý případ, nýbrž jev doprovázející nynější společnost. V tuto chvíli chci jen klást otázky, nad nimiž se každý z nás musí zamyslet pouze sám, a odpovědi na ně musí opět pouze sám srovnat se svým svědomím.

Snad by bylo pro mě jednodušší vidět osobu, které se jedná jen o osobní prospěch, dalšího nevděčníka, jehož jediným zájmem je urvat si co největší kus toho, co naše vlast ještě nabízí, a pak jí (obrazně i doslova) ukázat záda. Ale tak jasné to – bohužel? – není. Žádná černá, nebo bílá. Je totiž příliš snadné bezmyšlenkovitě soudit a odsoudit – to dokáže každý hlupák – ale zamyšlení, proč se tak stalo, nám může přinést kýženou odpověď, klíč od třinácté komnaty národa.

Zabolí, když spatříte v lidech zklamání a jistou rezignovanost. Můžete se na ně hněvat, zlobit se nad jejich nečinností, vyvstává tu však otázka: Je opravdu nutný příchod zklamání a skleslosti do našich životů, když i přemýšliví, chytří a schopní lidé nemají sílu bránit se splynutí s davem?

Náhrobní deska mladíka, jenž zemřel ve dvaceti dvou letech údajně na choleru. ,,To, co on prožil za svých dvaadvacet, já neprožil za celý život! Dřív tak nějak dříve dospívali a žili naplno. Dnešní společnost je technická a to není dobře. Člověk místo aby rozvíjel sebe, rozvíjí techniku.“ Možná sebelítost, možná zkušenost, možná holý fakt – to je v pohledu toho, kdo se dívá, ale stejně v tom spatřuji kus pravdy. Tempo našich životů by se dalo označit za vražedné, a to nejen rychlostí, ale též dopadem! Život by měl být dobou na objevení a splnění svého poslání, a ne slepým honěním se za materialistickými přeludy.

Avšak kolik takových ,,živých mrtvých“ bloudí naší společností naprogramované dle měřítek ryzího sobectví a ostrých loktů? Jsou skutečně tolik vyčerpaní, nebo jen neschopní žít a bez vůle ještě něco měnit? Mají vůbec právo odvrátit tvář od země, jež jejich nadání, mysli a citu tak zoufale potřebuje? Máme my právo jim to vyčítat? Opravdu jsme tak slepí vůči sobě i ostatním? Musí talentovaní lidé napřed zemřít nebo se proslavit v cizině, abychom je začali uznávat a vážili si jejich činů a děl?

Proto bych tyto věty chtěla věnovat právě tomu pánovi a všem tápajícím a zklamaným, aby měli odvahu a i přes nepříliš radostné vyhlídky do budoucna se nevzdávali a neukládali naději, schopnosti, víru a část sebe samých do rakve. Na pohřeb má český národ ještě dost času!!!

[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 2] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Kateřina Bartošová | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.