Dnešní datum: 15. 10. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Uvahy >> Rudo-duhová koalice na obzoru

Uvahy

* Rudo-duhová koalice na obzoru

Vydáno dne 17. 07. 2002

Podle zprávy ČTK vyčetla místopředsedkyně KSČM Zuzka Rujbrová vládním sociálním demokratům, že při koaličních jednáních ustoupili lidovcům a upustili od prosazování zákona o registrovaném partnerství. Ve svém dopise předsedovi Gay iniciativy z 25. března píše, že „registrované partnerství je ve světě podporováno především levicí, a KSČM je levicovou stranou.“ Tato slova jsou reakcí na žádost Jiřího Hromady o vyjádření předvolebního postoje KSČM k otázce registrace „homosňatků“, což mělo být vodítkem pro hlasování homosexuálů ve volbách.

Tato aliance organizovaných homosexuálů a lesbiček s komunisty není žádným překvapením, neboť styčné plochy a překrývající se zájmy provázejí tato hnutí od počátku. V čem spočívá jejich ideologická příbuznost? Komunistický obraz člověka je založen na přesvědčení o jeho primární určenosti prostředím. Člověk nemá stálou přirozenost, lidství se vyvíjí v závislosti na sociálních a hospodářských změnách ve společnosti, je výsledkem třídně-darwinistického pokroku. Člověk je tedy podstatně měnlivý, včetně kategorií mužství a ženství. Stejná východiska zastávají nejrůznější „gender“ ideologie, jež získávají dosti značný prostor také v českých sdělovacích prostředcích (viz např. „diskusní“ pořad Ženský hlas na veřejnoprávní ČT). Identita muže a ženy jsou sociálně a kuturně podmíněné (nejsou tedy přirozené), tvrdí „gayové“, a proto je společenská preference heterosexuality a rodiny, založené na společenství muže, ženy a dětí, diskriminací. Je proto třeba pod praporem rovnosti změnit základní uspořádání společnosti.

Komunistické hnutí tento požadavek plně akceptuje. Jeho programem je revoluce a tradiční rodina je její překážkou, o čemž svědčí systematické úsilí komunistických států o zásadní omezení autority a práv rodičů ve vztahu k dětem, kolektivizace výchovy a vzdělávání či vyvlastnění rodinných majetků. Rozvolnění tradičních rodinných struktur a společenského uznání hodnoty stabilního rodinného života je v zájmu obou nátlakových skupin. Není ostatně náhodou, že první protirodinné zákony, propagující volný sex, homosexualitu, právo ženy na potrat a státně-stádní výchovu dětí byly uváděny v život v bolševickém Rusku. Také s nástupem tzv. „nové levice“ v 60. letech 20. století byly požadavky homosexuálů včleněny do Gramcim a frankfurtskou školou koncipovaného „pochodu institucemi“. Marxistická analýza konfliktu společenských tříd byla aplikována na vztah mezi muži a ženami se shodným cílem: hierarchický „patriarchát“ (bílý muž, soukromé vlastnictví, třída) je zdrojem všeho zla a musí být odstraněn a nahrazen rovnostářským „proletariátem“, ať už v podobě dělnické třídy, homosexuálů nebo jiných politicky-korektních menšin. Od té doby slouží homosexuální organizace jako beranidlo sociální revoluce, aniž si to mnozí homosexuálové uvědomují. Kampaň, vedená pod heslem tolerance, však nakonec povede ke kriminalizaci oponentů. Švédský parlament přijal většinou 56 % návrh ústavní změny, jež staví mimo zákon názory, odmítající homosexuální a jiné „alternativní životní styly“. Vzhledem k tomu, že se nejedná o dostatečnou většinu, hlasování bude opakováno po záříjových parlamentních volbách. Bude-li změna ústavy přijata, bude odpůrcům sociálního inženýrství hrozit uvěznění v rozsahu od 6 měsíců do 4 let.

Podpora, kterou homosexuální organizace nalézají i v řadách nekomunistických stran, je svědectvím toho, jak je levicový obraz člověka společensky etablován. Nedávné rozhodnutí německé CDU-CSU získat „homosexuální hlas“ před blížícími se volbami podporou jejich požadavků vyvolává otázku, do jaké míry a zda vůbec existují v Evropě určující politické síly, jež v základních morálních a sociálních otázkách uchovávají hodnoty staré Evropy, od které jsme byli komunismem násilně „emancipováni“. Bylo by tragédií, kdyby se revoluční program levice (staré i nové) stal integrujícím étosem Evropy, se kterou spojujeme naše národní zájmy po desetiletích izolace od svobodného světa.


[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Michal Semín | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.