Dnešní datum: 21. 09. 2017  Hlavní stránka :: Ke stažení :: Odkazy :: RSS :: Atom  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Fejetony a básně >> Silnější smrti. Dvě povídky z ruské občanské války (Osmdesátý, Hrdina falešného dogmatu)

Fejetony a básně

* Silnější smrti. Dvě povídky z ruské občanské války (Osmdesátý, Hrdina falešného dogmatu)

Vydáno dne 29. 07. 2007

Kanibalismus v Povolží (1921) Často se lze setkat s názorem, že nejhorším ze všech vojenských konfliktů a největším zlem na světě je občanská válka. V každém případě jeden z nejkrvavějších střetů tohoto druhu představovala právě ruská občanská válka z let z let 1917-1921, poznamenaná do té doby nevídaným terorem a tragická díky svému výsledku – zpustošení slovanského Ruska a jeho ovládnutí bolševiky.

Tyto události se dočkaly několikerého literárního zpracování, stačí jen připomenout díla Michaila Anafasjeviče Bulgakova (1891-1940), především Bílou gardu (psáno 1922-1926, vyšlo až 1966), nebo Tichý Don (1928-1940) Michaila Alexandroviče Šolochova (1905-1984). Často bývá zmiňován i soubor povídek Rudá jízda (1926) Izáka Emanueloviče Babela (1894-1940), tyto prózy jsou však silně ovlivněny autorovým bolševickým světonázorem a místy mají ryze propagandistický charakter.

Jejich ideový protipól do značné míry představuje literární tvorba příslušníků „bílé“ emigrace. Nezřídka se jedná o pozoruhodná díla, pohříchu však opomíjená. Není proto od věci některá z nich prezentovat.

Roku 1920 vyšla v Praze sbírka povídek s tematikou občanské války v Rusku, jejichž autory byli ruští emigranti a které do češtiny přeložil moravský učitel Albín Josef Kučera (1841-1920). Sbírka nese název Silnější smrti podle úvodní prózy, jejímž autorem je ruský realistický spisovatel Jevgenij Nikolajevič Čirikov, narozený 5. srpna 1864 v Kazani, který byl politicky činný v rámci hnutí narodniků a organizace Narodnaja volja. Kvůli své činnosti strávil, s krátkými přestávkami, období let 1887-1906 ve vyhnanství. Mezi roky 1905-1915 se částečně přiklonil k marxismu, udržoval kontakty se spisovatelem Maximem Peškovem-Gorkým (1868-1936) a vůdcem bolševiků Vladimírem Iljičem Uljanovem-Leninem (1870-1924), ale posléze jejich ideologii zavrhl. Únorovou revoluci strávil v Petrohradu, po bolševickém převratu pobýval na Krymu, odkud v roce 1921 odešel do bulharské Sofije a o rok později do Prahy, kde žil až do své smrti 18. ledna 1932. Jevgenij Čirikov svým životem i dílem zosobňoval krizi, nejistotu a rozervanost ruského intelektuála té doby. Tyto pocity se silně odrazily v jeho pracích, které tak mají silně autobiografický charakter. V českém překladu vyšly Čirikovovy knihy Mládí (1917), Vyhnanství (1917), Návrat (1918) nebo Šelma pekelná (1924), sebrané spisy pak vydávalo Ottovo nakladatelství. Jevgenij Čirikov (1864-1932)

Čirikov, který se z původního váhavého přívržence nakonec stal rozhodným nepřítelem bolševismu, ve své povídce Silnější smrti chápe řádění bolševiků především jako útok proti lidské civilizaci a její kultuře, kdy člověk nejenže klesl na úroveň divokého, krvežíznivého zvířete, nýbrž co se týče obludnosti zločinů, předstihl celou živočišnou říši. Stud, lítost, milosrdenství, vše, čím Bůh člověka odlišil a tím učinil jej podobným k svému obrazu, zdá se, že je výmyslem – slovo „člověk“ znělo ne hrdě, nýbrž mrzce, neboť nebylo hranice podlosti, ukrutnosti a lidské ničemnosti. Po prvotní nejistotě, příznačné pro (nejen ruskou) inteligenci však nakonec dospívá k poznání, že všem těmto hrůzám lze čelit vírou v Boha a láskou k vlasti – ony jsou podle Čirikova silnější smrti...

Ze zmíněného stejnojmenného sborníku přinášíme dvě povídky s názvem Osmdesátý a Hrdina falešného dogmatu. Autor první z nich představuje zcela odlišný lidský typ, než váhající a hledající Jevgenij Nikolajevič Čirikov. Jedná se o známou postavu ruského kozáckého generála a spisovatele Petra Nikolajeviče Krasnova.

Krasnov, který se narodil 22. října 1869 v Petrohradě, patřil k příslušníkům slavné vojenské rodiny. Jeho otcem byl generál donského vojska Nikolaj Ivanovič Krasnov (1833-1900) a jeho dědečkem ataman a generál Ivan Ivanovič Krasnov (1802-1871), jenž mimo jiné také napsal několik odborných prací o kozáckém vojsku. Pradědeček Ivan Kuzmič Krasnov (1752-1812) proslul především jako spolubojovník slavného ruského generála Alexandra Vasiljeviče Suvorova (1729-1800). Petr Nikolajevič Krasnov pak pokračoval v rodinné tradici. Roku 1888 dokončil kadetní školu v Pavlovsku a poté sloužil v kozácké setnině carské tělesné gardy. Během první světové války velel kozácké brigádě a posléze divizi. Po únorové revoluci v roce 1917 se přidal na stranu Prozatímní vlády. Alexandr Fjodorovič Kerenský (1881-1970) ho posléze jmenoval velitelem vojska, které mělo potlačit říjnový bolševický převrat. Krasnov byl však bolševiky poražen u Pulkova. Probil se na Don, kde ho v květnu 1918 prohlásili donští kozáci atamanem. Za podpory Němců zavedl monarchistický režim, vybudoval silnou armádu, úspěšně bojoval proti bolševickému vojsku a v krátké době vyčistil donskou oblast. Porážka Němců v říjnu 1918 ho zbavila spojence, dohodové mocnosti s Krasnovem odmítly jednat. Po několika vojenských neúspěších, mezi něž patřilo i marné obléhání Carycinu (pozdější Stalingrad, Volgograd) ve druhé polovině roku 1918, Krasnov postupně ztrácel u kozáků podporu a v únoru 1919 odevzdal velení své třicetitisícové armády generálu Antonu Ivanoviči Děnikinovi (1872-1947), jehož Dobrovolnická armáda předtím vítězila v kavkazské oblasti. S Děnikinem se však Krasnov politicky neshodl, především v otázce vztahu k Němcům, a tak ještě v témže měsíci armádu opustil a odjel do Německa, kde mimo jiné založil protibolševickou bělogvardějskou organizaci „Bratrstvo ruské pravdy“, jež měla i napojení na bělogvardějské „podzemí“ v Rusku. Nějaký čas pobýval také v Paříži. Během druhé světové války se Krasnov pokusil využít napadení Sovětského svazu ke svržení Stalinova komunistického režimu. Spolupracoval proto s Třetí říší, podílel se na vytvoření kozáckých jednotek složených z emigrantů a válečných zajatců, které pak bojovaly na straně Německa proti Sovětskému svazu. V říjnu 1944 se přidal k Ruské osvobozenecké armádě generála Andreje Andrejeviče Vlasova (1900-1946). Koncem války přešel se svými oddíly v Rakousku do britského zajetí, přičemž mu bylo přislíbeno, že ani on, ani jeho muži nebudou vydáni Sovětům. Spojenci však svůj slib porušili a Rudé armádě vydali nejen Krasnova a další kozácké generály, ale i dalších 50 000 mužů a 11 000 žen a dětí z řad kozáků a vlasovců. Krasnov byl posléze v Moskvě odsouzen k trestu smrti oběšením, ale nakonec ho 17. ledna 1947 zastřelila popravčí četa.

Sověti dali popravit i Krasnovova bratra Semjona, a další příbuzný Petra Nikolajeviče Krasnova, Nikolaj Nikolajevič Krasnov (1918-1959), který se rovněž zúčastnil bojů proti Sovětskému svazu, padl do zajetí a strávil deset let v koncentračním táboře. Po propuštění vydal paměti (1958, česky v roce 1997 pod názvem Nezapomenutelné), ovšem rok nato zemřel za dodnes nevyjasněných okolností. Krasnovův synovec Michail Semjonovič (Miguel Krasnov-Marčenko, narozený roku 1946, syn Semjona Krasnova), který žil se svou matkou v Chile, působil během vlády Augusta Pichocheta (1915-2006) jako generál chilské armády. V roce 2000 byl uvězněn a obžalován z vražd a únosů, kterých se měl údajně dopustit v letech 1973-1974, ale obvinění se neprokázalo. Petr Krasnov (1864-1932)

Petr Nikolajevič Krasnov uveřejnil v meziválečném období paměti a romány, z nichž česky vyšly například knihy U stupně božího trůnu (1927), Od carského orla k rudému praporu (1927 a 1930), Bílá halena (1930) či Napoleon a kozáci (1932).

Na rozdíl od Čirikova měl přímočarý Krasnov vždy jasno v tom, na čí straně má stát a kdo je jeho nepřítelem. Rozhodný odpor vůči bolševikům ho přivedl ke spojenectví s Němci a později i k (jistě diskutabilní) spolupráci s nacisty. Zde uvedená Krasnovova próza Osmdesátý značně syrově a naturalisticky líčí bolševická zvěrstva. Hlavní hrdina povídky, důstojník Kuskov, neuvažuje nad žádnými jemnými filosofickými či ideologickými odstíny, nejedná se o nerozhodného intelektuála, ale muže činu tvrdě mstícího zločin, jenž spáchali bolševici na jeho rodině.

Autora druhé povídky, který je ve sborníku uveden jako K. Treplev, se bohužel nepodařilo určit. Vzhledem k tomu, že Konstantin Gavrilovič Treplev představuje hrdinu známé divadelní hry Racek (1895) od Antona Pavloviče Čechova (1860-1904), může klidně jít i o pseudonym. Próza s názvem Hrdina falešného dogmatu je méně schematická a šablonovitá než kupříkladu Krasnovova povídka, a tím je i pozoruhodná. Snaží se především popsat jistý lidský typ, s nímž se lze v reálném životě nezřídka setkat, typ člověka, jehož některé osobní charakterové vlastnosti mohou vzbuzovat i sympatie, který se však nechává svést zločinnou ideologií a páchá zlo v jejím jménu. S hrdým a do značné míry důstojným postojem bolševického komisaře Pavla Širkova tváří v tvář smrti kontrastuje zbabělost a podlost ostatních „soudruhů“, odporných individuí, která jsou ve snaze zachránit si svůj mizerný život schopna opravdu všeho, v prvé řadě ovšem zradit své „revoluční“ přesvědčení. Dlužno dodat, že jde o celkem výstižné zachycení zbolševizované lůzy.

Obě povídky představují do značné míry unikátní literární svědectví o ruské občanské válce, a to z pohledu, jenž v minulosti nebýval a dodnes není příliš připomínán a mnozí by si jistě přáli, aby zůstal zavržen a pokud možno zapomenut. Mají-li mít ve světové literatuře místo díla jako Babelova Rudá jízda, tím spíš tam patří povídky ruských vlastenců. Rádi bychom, aby tomu tak i bylo.


[Akt. známka: 3,00 / Počet hlasů: 4] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Jan Kašpar | Infomail | Tiskni

Doporučujeme:

Petice za zrušení ministerstva bolševického pokroku

Zentropa

Nacjonalista.pl

Casapound

Akce D.O.S.T.

Časopis Te Deum

Stránka Pata Buchanana

Stránky generála Gajdy

Alternative-s

Červenobílí

Reformy.cz

Freeglobe.cz

Slovenské hnutie obrody

The Brussels Journal


Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Počítadlo.cz