Dnešní datum: 21. 09. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Uvahy >> Tolerance je ctnost, nikoli dogma

Uvahy

* Tolerance je ctnost, nikoli dogma

Vydáno dne 13. 03. 2009

Zákaz vstupu! Když se objeví člověk, který má plná ústa tolerance a respektu k odlišnosti, ještě vůbec to neznamená, že skutečně tolerantní je. A co víc, někteří lidé, kteří se halí do neporušitelné aury tolerance, jsou sami ukázkovým příkladem intolerance a přesvědčení o výlučnosti vlastní pravdy. Mezi netolerantní ideologií, která ve svém programu deklaruje nerespektování jiných osob a tolerancí povýšenou na dogma, často nemusí být příliš velký rozdíl. Reakce na Queer parade 2008 to prokázaly.

Už G.K. Chesterton napsal, že „samotná tolerance je ctnost lidí, kteří již v nic nevěří“. Pro mnoho lidí se zjevně samotná tolerance stala zaklínadlem a kultem, nahrazujícím náboženství. Moderní doba sice náboženství filosoficky odmítla, ale lidská společnost se nikdy nezbavila potřeby hledat transcendentní podstatu. Jen je místo Boha dnes nezpochybnitelnou pravdou liberalismus a lidská práva. Agenti tolerance za každou cenu kritizují „iracionální předsudky“, ale sami na tom nejsou o nic lépe – jejich snaha čistit slovní zásobu od „nevhodných slov“, označování určitých názorů za předstupeň totality a vize jednolité, multikulturní společnosti – to jsou všechno obyčejné sociální konstrukty a věci, založené na modernistickém předsudku.

Vše pro toleranci a nic mimo ni. Jakmile se tolerance povýšila na dogma nezpochybnitelné pravdy, začala si klást nárok na jediný možný výklad tohoto fenoménu a podobně jako totalitní režimy ve jménu něčeho začala konat pravý opak. Hlásné trouby tolerance možná zapomněly na to, že být tolerantní neznamená jen tolerovat například homosexuály a jejich průvody, ale také jejich odpůrce nebo kritiky.

Čím se liší hlasy, pohoršující se nad queer parade a hlasy, pohoršující se nad tím, „jak je možné, že takové názory, se objevují ještě v 21. století?“ (myšleno „homofobní“ názory). Tím, že jeden je správný a druhý ne? Kde leží měřítko správnosti a kdo jej bude určovat? Proč by jeden měl mít právo něco milovat, ale druhý nemít právo to samé nemilovat a svůj postoj veřejně dávat najevo a hlásat?

Odpověď je jednoduchá. Ti, kdo si z tolerance vytvořili nové náboženství, jiný pohled na toleranci prostě tolerovat nechtějí. Místo toho navazují na newspeaky 60. let a místo konstruktivní diskuse a dialogu srší pojmy typu „homofobie“, „transfobie“, svazují společnosti jazyk a nakonec škodí konkrétně i v tomto případě homosexuálům samotným.

Je i jejich vinou, že jsou homosexuálové vnímáni konfrontačním pohledem. To dogma tolerance stvořilo diskurs, který povyšuje homosexualitu na výlučnost, která tak naprosto převrací myšlenku chápání homosexuála jako kteréhokoli jiného člověka. Ne aby byl homosexuál dělník, umělec, manažer, nebo doktor chápan stejně cenný jako dělník, umělec, manažer, nebo doktor heterosexuál, nýbrž homosexuál je zde chápán jako cenný právě a jen pro to, že je homosexuál. Škodí tak podobně stejně jako ti, kteří homosexuály považují za zvěř.

Skutečně tolerantní člověk nemá problém diskutovat a sednout si k jednomu stolu s homosexuálem, nebo ortodoxním křesťanem. Dogmatičtí šosáci, ať z levé, nebo pravé strany, mají jen slova urážek a pohrdání. Byť každý pro jiné.


[Akt. známka: 2,33 / Počet hlasů: 3] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Ondřej Šlechta | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.