Dnešní datum: 15. 10. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Uvahy >> Trudný osud mezinárodního práva a OSN

Uvahy

* Trudný osud mezinárodního práva a OSN

Vydáno dne 05. 11. 2001

V posledním století byly Češi několikrát postiženi agresí jiného státu. Abychom si trochu zlepšili reputaci, rozhodla se naše vláda, že není špatné být také občas agresorem. Podotýkám, že toto tvrzení nutné chápat nezabarveně. Netvrdím, že je to špatně ani dobře, jednoduše konstatuji skutečnost. Nyní je bohužel nutné sdělit několik nezáživných skutečností, které jsou však klíčové pro pochopení jednotlivých výrazů a popisovaných aktů:

1) Základním právním dokumentem, který upravuje zásady mezinárodní práva v této oblasti je Charta OSN, jež je multilaterální smlouvou. Ta v článku 2, odstavec 4 deklaruje povinnost států vystříhat se ve svých mezinárodních stycích hrozby silou nebo použití síly. Výjimkami ze zákazu zakotveného v článku 2 jsou pouze donucující opatření Rady bezpečnosti (čl. 39 respektive čl. 41 a 42) a právo na individuální či kolektivní sebeobranu (čl. 51).

2) Rezoluce Valného shromáždění OSN z roku 1974 poskytla definici agrese, kterou nutno považovat za definici závaznou.

3) Jiné mezinárodní úmluvy a pakty, které mají teritoriální či partikulární omezení, nelze v případě kolize s výše uvedenými prameny práva považovat za platné.

Před dvěmi lety NATO bombardovalo Svazovou republiku Jugoslávie. Česká republika jako člen NATO poskytla svá vojenská zařízení, vzdušný prostor i železnice státům, které se na útocích podílely a po ukončení bombardování do oblasti vyslala i své vojáky. Dnes v kampani proti terorismu jsme poskytli vojenské letadlo a brzy zřejmě poskytneme i vojenskou jednotku. Bez ohledu na to, že jsem zásadně nesouhlasil s naší účastí na dění v Jugoslávii a dnes celkem kladně přijímám naše zapojení v boji proti terorismu, musím konstatovat, že oba případy jsou porušením mezinárodního práva.

A) Případ Kosovo Podle čl. 39 Charty OSN „Rada bezpečnosti určí, zda došlo k ohrožení míru, porušení míru nebo útočnému činu, a doporučí nebo rozhodne, jaká opatření budou učiněna podle čl. 41 a 42, aby byl udržen nebo obnoven mezinárodní mír a bezpečnost.“ Skutečně také RB určila, že v SRJ dochází k ohrožení míru, avšak již nepřijala žádné rozhodnutí, které by opravňovalo kohokoliv vojensky zasáhnout. Možnost uplatnit čl. 51 Charty nemůže připadat vůbec v úvahu, neboť tento článek řeší výhradně právo na sebeobranu: „Žádná ustanovení této Charty neomezují v případě ozbrojeného útoku na některého člena OSN přirozené právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu, dokud Rada bezpečnosti neučiní potřebná opatření k udržení mezinárodního míru a bezpečnosti.“ Zároveň musím připomenout, že dle výše citované rezoluce z roku 1974 je agresorem také ten, kdo poskytne těm, kteří útočí na území cizího státu (včetně ostřelování a to i bez vyhlášení války) své základny nebo umožní využívat své území. Také připomínám prastarou zásadu, že dohody vynucené násilím nebo hrozbou násilí jsou neplatné (což ostatně bylo i nosnou kostrou tvrzení čs. exilu v případu Mnichovská dohoda z roku 1938) a tudíž, že umístění vojáků České armády v Kosovu je nutné považovat za nelegitimní, pokud i ona hrozba násilí či násilí bylo v rozporu s právem. Z výše popsaného lze dovodit, že bombardování Jugoslávie i obsazení Kosova po podepsání vynucené dohody bylo dle platného mezinárodního práva agresí, což nemění ani fakt, že OSN se v tomto smyslu nikdy nevyjádřilo a rezoluci tohoto obsahu odmítlo schválit.

B) Případ Afghánistán V současnosti se pro velký konsensus příliš o OSN a mezinárodním právu nemluví. To však neznamená, že by mezinárodní právo přestalo platit. I nynější bombardování je nutné posuzovat dle čl. 2, 39 a 51 Charty OSN. Nyní dokonce OSN ani neurčila, že by došlo k ohrožení míru dle čl. 39 a čl. 51 (sebeobrana) nelze z pochopitelných důvodů uplatnit, neboť Afghánistán jako subjekt mezinárodního práva žádný ozbrojený útok neučinil a ani jediný Afghánec se jej neúčastnil (i kdyby se jej však účastnil nějaký jedinec, neznamenalo by to, že stát je za chování tohoto jedince zodpovědný). A bohužel i tehdy, kdyby se zjistilo, že Afghánistán jako takový útoky proti USA uskutečnil, stejně pro možnost uplatnění čl. 51 platí ještě další zásady. Například sebeobrana musí mít defensivní charakter (nemůže být tudíž přenesen boj na území jiného státu), musí mít dočasnou a subsidiární povahu. Zejména však musí být brzy vystřídána opatřeními Rady bezpečnosti OSN.

V těchto souvislostech je vidět, jak velmi ošklivým a škodolibým vtipem bylo nedávné udělení Nobelovy ceny za mír pro OSN a pro jejího generálního tajemníka. Tato organizace je dnes nefunkčním přežitkem, který svou neschopností vynutit právo jehož je garantem, přispívá k devalvaci mezinárodního práva jako takového. Přes veškeré snahy je zřejmé, že nadále v mezinárodních vztazích platí a platit bude přirozené právo silnějšího. Případ Afghánistán zároveň ukázal, jak bezbranný může být stát barbarsky napadený fanatiky, pokud by chtěl postupovat v souladu s mezinárodním právem. Nakonec tedy jsou i Češi agresory, a to jsme nestačili ani jednou vystřelit.


[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Jaroslav Janovec | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.