Dnešní datum: 21. 09. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Uvahy >> Užíváni některých pojmů - teorie a realita

Uvahy

* Užíváni některých pojmů - teorie a realita

Vydáno dne 08. 05. 2002

O zaujatosti či zanedbaném vzdělání (nejspíše pak kombinaci obojího) by mohlo svědčit užívání některých pojmů našimi i světovými politiky a novináři, zvláště pak jsou-li tyto konfrontovány s praxí. Dochází pak až k tragikomickým situacím, kdy jsou např. neonacisté vytrvale přiřazováni k pravici, byť samotné pilíře jejich ideologie (vztah k majetku a osobní svobodě jednotlivce) jsou ve své podstatě jednoznačně levicové, francouzský odbojář je prohlašován za fašistu a rasistu a ruské nacionalistické hnutí zaklínající se antikomunismem chce obnovit právě komunisty stvořený Sovětský svaz.

Lze však kořeny takovýchto rozporů v přístupech k pojmům spatřovat pouze v zaujatosti (možná cílené) autorů a jejich chabém povědomí o filozofickém obsahu jimi používaných pojmů ? Není dalším důvodem jejich dogmatické vykládání či nízká schopnost vnímat užívané pojmy v pohybu prostorem a časem ? Vždyť je nám přeci z praxe známo, že co člověk, to názor, a to názor neustále se měnící, neboť je každodenně konfrontován novými poznatky či objevy, které bezpochyby působí na empirický systém jednotlivce. Není krom jednotlivců přirozeným vývojem zbavených poznávacích schopností takového jedince, který by byl v čase stálý ve svých názorových orientacích, ačkoliv se někdy tak tváří nebo vystupují. Pouze jim vlastní míra schopnosti zobecnění aktuálních praktických a teoretických poznatků posouvá vpřed jejich intelektuální rozvoj. A nejinak je tomu i u vývoje obsahů jednotlivých pojmů. I zde fylogeneze kopíruje ontogenezi. Nové objevy, nové přístupy a nová realita relativizují staré (několik let, hodin, minut) poznatky, přesvědčení a teorie. Levicové se stává pravicovým , konzervativní liberálním, pozitivní negativním a naopak.

Běžná praxe je trvalým zrcadlem oprávněnosti užívání všeobecně za odpovídající realitě přijímaných pravd a soudů.

Nepřekonatelné těžkosti tudíž nastávají při zařazování na určité teoretické bázi ucelených názorových proudů do po léta vžitých rámců. Žádný člověk a tím spíše žádné seskupení není 100% zařaditelné do jedné škatulky. I přesvědčený liberál se může v určitých situacích projevovat jako čistý konzervativec a naopak. A co teprve větší skupiny složené z odlišných různě názorově strukturovaných osobností. Lze například o. s. Národní myšlenka považovat za konzervativní, pakliže v době utužující se konzervace pořádků vzniklých po předání moci z listopadu 89 projevuje v tomto čase v této zemi nebývalou svobodomyslnost, když nejen hromadí a rozšiřuje informace jdoucí za dominující názorový obzor, ale i dává na svých stránkách prostor pro prezentaci různorodých názorů z mnoha opomíjených stran názorového spektra ? Není naopak konzervativní panující názorová elita běžně považovaná (a sama sebe často i považující) za liberální, když není ochotna byť jen diskutovat o názorech z té strany názorového spektra, jež stojí na odlišných filozofických základech? A což teprve v politice, nejsou v tuto dobu konzervativci spíše komunisté, sociální demokraté a různí představitelé liberálně se tvářících stran a pravými liberály v po celé Evropě nastupující vlna národně orientovaných stran spolu s některými uskupeními krajně liberálními, které obě odrážejí nově vzniklé problémy každodenního života pravdivěji než etablovaná politická uskupení, ačkoliv obě svým záběrem akcentují různé prvky reality viděné z odlišných úhlů ( přistěhovalectví, globalizaci, změnu životního stylu či změny v kulturní oblasti)? U etablovaných politických stran se v současnosti stále více stírá rozdíl mezi pravicí a levicí, takže je téměř lhostejné, které z těchto stran dá volič přednost, a tím ztrácejí smysl samotné základy demokracie, jež jsou pilířem současného uspořádání. Zatímco u nás takzvaná levice i privatizuje a usiluje o plošné vyplácení dětských příspěvků, tzv. pravice drží po celé volební období u moci levicovou vládu a u vyplácení dětských přídavků vyžaduje zvýhodnění sociálně slabých oproti majetnějším.

Za nově vznikající pravicové strany jsou často povážovány subjekty s národní či vlasteneckou orientací, u nichž však v drtivé většině převažuje úsilí o zvýšení role státu ve společnosti a omezování mnohých osobních svobod jedince, často ve svých základech shodné s režimy levicovými (ona totiž různá míra nacionalismu a vlastenectví je shodná jak u levicově tak u pravicově orientovaných jedinců). Tomu odpovídá i nejednotnost vidění mnoha problémů různými k patriotismu se hlásícími organizacemi v jednotlivých zemích, jež je příčinou jejich časté roztříštěnosti a vzájemné názorové protikladnosti.

Nejinak je tomu i na mezinárodním poli, kde často stojí jednotlivá nacionalistická uskupení příkře proti sobě (vezměme např. postoje rakouských a českých nacionalistů k jaderné energii či nejednotný přístup k EU). Jako nutnost začíná vystupovat uspořádáního ideologického sympozia hlavních teoretiků jednotlivých národně orientovaných stran a hnutí, jehož úkolem by mělo být co možno nejširší sjednocení přístupů k hlavním problémům současnosti a vypracování společné co možno nejvíce akceptovatelné ideologie, strategie a taktiky těchto organizací. Nedílnou součástí takovéhoto sympozia bude nepochybně ujasnění si základních východisek a pojmů.


[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Miroslav Červenka | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.