Dnešní datum: 18. 02. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:
Z domova >> Vzpomínka na Jendu Skácela

Z domova

* Vzpomínka na Jendu Skácela

Vydáno dne 07. 01. 2019

Jendu Skácela jsem poznal někdy na podzim roku 1996, na jedné politické schůzi, už ani nevím kterého ze spolků, okolo nichž jsme tenkráte oscilovali. Jistě to bylo buď Hnutí národního sjednocení, Vlastenecká fronta či Národní myšlenka. Naposledy jsme se viděli přesně dva týdny před jeho pohřbem, kdy jsme si slíbili, že za 14 dní zajdeme na pivo. To už jsme ale nestihli…

Hned při prvém setkání mi velkoryse nabídl (mnou nikterak nezasloužené) tykání, které jsem ve své drzosti, byť s jistými rozpaky a až na podruhé, přijal za své. Od té doby jsme se vídali často – a mnoho. Honza právě začínal své nové období, tentokráte zcela neúspěšného politika, kdy zapřel svůj pověstný ostrovtip a politický rozhled a vsadil na dýchavičného koně se zlámanými nohami – tehdejší národovecký dorost, mezi nějž se dovolím sám sebe počítat.

Od tehdejší doby se mi stal Jenda důvěrným přítelem i druhým, „politickým“ otcem. Navykládal mi toho tolik, že kdybych měl jeho paměť, dokázal bych napsat jeho paměti, tajné dějiny moderní doby a několik politologických a národohospodářských příruček. Protože však jeho fenomenálního „pamatováka“ nemám, musí se spokojit s touto osobně laděnou vzpomínkou.

Tenkrát se část z nás nacházela v období telecích let, kdy jsme zcela samozřejmě rozuměli úplně všemu a na vše měli neochvějný názor. Honza Skácel s námi trpělivě trávil svůj čas, utrácel peníze po hostincích, nálevnách, kořalnách, kavárnách i restauracích a s odolností až podezřelou nám, svým klukům pitomým, vysvětloval, jak se věci na světě ve skutečnosti mají. Postupem času jsme mu tu více, tu méně, nicméně všeobecně čím dál tím častěji dávali za pravdu. Znenadání jsme si oblíbili rčení „Skácel to říkal již dávno“ či „Skácel měl zase pravdu“. Jenže to důležité, co si snad Honza od nás sliboval, totiž vytvoření národovecké, celonárodní, státoprávní a protiunijní, sociální a nesocialistické, reakční politické strany, jsme přes občasné pokusy nikdy nezvládli.

Ale na druhou stranu, osobně musím říci, že to marná léta nebyla. Díky Jendovi někteří z nás získali nebývalý vhled do československé a české politiky a moderních dějin. Společně jsme si formovali světonázor, který nám neobrátí nějaký režimní pisálek do novin. A v neposlední řadě – a někdy především – jsme si užili nějakou srandu. Zejména, když jsme s Honzou chodili na kafe, což je zvláštní rituál, spočívající ve vypití většího množství piva (nejlépe plzeňského) a menšího množství kořalky (nejlépe ruské vodky, lze ji však poměrně slušně nahraditi finskou), kteréžto nápoje vypité předem způsobí výraznější chuť na kávu a někdy přímo potřebu jejího pití.

Honza byl ze staré školy, poslední gentleman v Čechách, jak jej výstižně vykreslil David Macháček. Už nikdy potom jsem nepoznal takového muže. Byl čestný, slovo pro něj znamenalo slovo chlapa. Byl statečný, rovný a poctivý. Poslední demokrat. Opravdový muž.

A rovněž byl Jenda kvalitní předválečný materiál, jak neopomněl sám mnohdy zdůraznit. Málo platné, byla to pravda. To vše tu nepíši jen tak pro nic za nic. Říkám to tak, jak to je, aby bylo jasno! A aby byla nějaká sranda.

Milý Jene, budeš mi – a jistě celé řadě svých dalších blbounů – moc chybět. Loučím se s Tebou jako vždy:

Na zdar! i zdrávo!


[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 3] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: Jan Maloušek | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.